Výjimečný výlet kolem meandru řeky: Na pár metrech najdete čtyři zříceniny

Neckarsteinach v okrese Bergstraße je městečko u řeky Neckar nedaleko Heidelbergu, kam jezdí výletní lodě a vlak. Město s několika tisíci obyvateli má jednu velkou přednost oproti jiným podobně velkým městům. Kromě malebných uliček, kostelů leží v jeho katastru čtyři hradní zříceniny. A to už je důvod k návštěvě. Někoho by mohlo odradit, že dvě z těchto zřícenin jsou v soukromém vlastnictví, a tudíž se do nich nelze dostat. Bylo by však chybou kvůli tomu návštěvu Neckarsteinachu odložit.

Po krátké prohlídce města vede k prvnímu hradu Vorderburg zelená a modrá turistická značka spolu s naučnými cedulemi. Kupodivu byly cedule také v angličtině, což v Německu nebývá samozřejmostí, spíše naopak. Pro nás, kteří neumíme německy, je to alespoň možnost si o hradu něco přečíst hned na místě.

K Vorderburgu se však nedá dostat. Byl postaven na skalním ostrohu na počátku 14. století zřejmě rodem Steinachů. Zříceninu si můžete prohlédnout z cesty nebo až z dalších hradů, které mají vyhlídkovou terasu. Vorderburg zanikl na konci 17. století. O století později začaly jeho záchranné práce, ale zbyla z něj pouze jedna budova. Tento hrad spolu s dalším o kus dál stojícím Mittelburgem patří rodině von Warsberg.

Kolem Mittelburgu vede značená cesta, takže si ho můžete zvenčí prohlédnout o něco lépe než jeho předchůdce. Má věž, ze které musejí mít majitelé nebývalý rozhled do krajiny. Hrad byl postaven o něco dříve, asi okolo roku 1200. Určitě nebyl tak bezpečný jako Vorderburg, protože se k němu dá dostat téměř ze všech stran, a tak případné vojsko nemělo v dobytí asi žádný problém. V 16. století byl hrad přestavěn v renesančním stylu, několik opevnění zůstalo středověkých. V 19. století se Mittelburg dočkal novogotické přestavby.

Tím končí prohlídka nepřístupných hradů a vzhůru na dva skvosty, které bychom mohli Německu klidně závidět. Po stejných značkách nejprve přijdeme k Hinterburgu, který je údajně nejstarší ze všech hradů v Neckarsteinachu. Založen byl již na začátku 12. století Bliggerem von Steinach, jeho syn pak pokračoval v monumentální stavbě. Vystřídalo se tam několik majitelů až v roce 1344 byl opuštěn a částečně se zřítil. Rekonstrukce přišla o pár let později s novým majitelem. Historické listiny zaznamenaly, že v roce 1366 náš Karel IV potvrdil vlastnictví hradu biskupovi Lambertovi von Speyerovi.

Pokračovat ve výpisu dalších majitelů by zabralo na celý článek, takže jenom zmiňme, že byl postupně přestavován na zámek. Jeho konec přišel na začátku 20. století, kdy se ho vzdal rod Dorth, protože dál nechtěl platit údržbu. Skončil tak v rukou státu, který ho udržuje, aby se na něm návštěvníci cítili jako doma.

Z hradu zbyly nejen hradby, části budov, ale hlavně 22metrová věž, jež slouží jako rozhledna. Po úzkém schodišti ve tmě lze vystoupat po 63 schodech na ochoz a rozhlédnout se do okolí. Dechberoucí pohled na řeku Neckar připomíná meandry Vltavy. Pozorným pozorovatelům neunikne na protějším kopci další zřícenina hradu - Dilsberg, kterou je možné navštívit za tři eura. Krásný pohled je také na zbytky zříceniny Mittelburgu spolu s městem. Fotografové zde mají žně. Na hradě měli 23metrovou studnu, ale také pískovcový domek, jehož zbytky lze na zřícenině ještě najít.

Poslední zastávkou před túrou do Heidelbergu je nejmladší, ale také možná nejkrásnější zřícenina. Jde o hrad Schadeck. Byl postaven ze skály, která musela být odstraněna a použita na stavbu hradu. Ten byl přístupný serpentinou a úzkou chodbou vytesanou do skály. Schadeck ční z lesa a přístup je k němu po odbočce z turistické značky. Minout byste ho neměli, protože je na co koukat. Pozoruhodné jsou dvě menší věže, z nichž ta severní byla postavena v 19. století. To jí ale neubírá na osobitém geniu loci.

Na věže se stoupá zřejmě z hradního nádvoří po úzkém strmém schodišti, naštěstí ne potmě. Obě věže jsou spojené chodbou s malými okny, která je zachovalá, stejně jako obě věže. Cítíte se tam jako majitelé hradu před několika staletími. Výhled je pochopitelně bezkonkurenční, kromě řeky se oči zastaví rovněž na Mittelburgu, který jde odtud krásně vidět, i na dalších dvou hradech. I když se musíte koukat pouze z okna, rozhled je možná nejlepší. Útroby věže přímo vybízejí k posezení u okna a krátké svačině. Oba hrady tak zcela vynahradí ty uzavřené.

Jelikož nás čeká více než 15 kilometrová túra do Heidelbergu, nemůžeme se příliš zdržovat. Poslední snímky hradu lze pořídit ze skály nad Schadeckem a pak hurá do lesa směrem do Neckargemündu. Německé značení je trochu jiné než naše a občas je mu třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože na křižovatkách bývá tolik značek, že není jednoduché trefit správnou trasu. Osvědčila se nám ovšem offline mapa Německa, kterou si lze stáhnout na mapy.cz.

Několik kilometrů dubohabřinou v horkém dni jenom prospělo a za chvíli jsme v Neckargemündu na řece Neckar. Čas nás ale tlačí, takže si krátce prohlédneme historické centrum a dáme si zmrzlinu, která je tu perfektní. Čeká nás delší část cesty do kopce nad Heidelberg, takže posilnění není od věci. Na výběr je snad pět cest, pohled na mapu trochu připomíná omalovánky. Vybíráme si žlutou trasu a kolem hřbitova šlapeme do kopce Königstuhl.

Nepotkáváme nikoho kromě zástupců zvířecí říše. Tu a tam se po cestě objeví lavička. Jedna taková je i s výhledem na město kousek od vrcholu. Dokonce jsou vysekané stromy, takže se nenecháme pobízet k pauze. V dalekohledu je dokonce vidět vzdálený Dilsberg.

Na vrcholu v necelých 600 metrech nad mořem je rušno a větrno. Jezdí sem lanovka, takže takzvaní sandáloví turisté zvládají i tento kopec s přehledem. Nechybí občerstvení, dětský park, ale hlavně výhled na Heidelberg a Heiligenberg, což je protější kopec, který pamatuje osídlení Keltů nebo Římanů. Lanovka jezdí zpod hradu Heidelberg a má tři zastávky, stojí sedm eur (asi 183 korun).

I když jsme měli v nohou už asi 19 kilometrů, lanovku jsme vynechali a vyrazili nepříliš příjemnou cestou dolů. Modrá značka totiž vede přímým směrem po kamenitých schodech. Terén tak připomíná horské cesty a nápor na kolena byl značný. Sportovec, který mířil v pozdním odpoledni vzhůru, byl pro nás naprostým hrdinou. Nahoře cedule tvrdila, že schody lze seběhnout za 20 minut, zvládli jsme je asi za 30 a dole jsme se dozvěděli, že je tam asi 1300 schodů. Dalších 300 vede ještě od hradu do centra města.

Heidelberg je turistickým centrem zdejší oblasti a monumentální hrad je hojně vyhledávanou památkou, kterou však popíšeme v dalším článku. Výlet musíme zakončit jak jinak než zmrzlinou. V historickém centru je opravdu velký výběr, a těch v přepočtu 30 korun za to opravdu stojí.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.