Článek
Cesta sem trvá z Bangkoku asi dvě hodiny jízdy. Člověk přejede hranice provincie Kanchanaburi, a pak dorazí do stejnojmenného hlavního města. Místních obyvatel je pod padesát tisíc, turistů na první pohled přehršel.
Není divu, kniha „Most přes řeku Kwai“ a následně i film udělaly z tohoto místa turistickou atrakci. Co na tom, že jde o románovou fikci, a příběh mostu a celé železnice byl odlišný. I když neméně krvavý…
| Slavný román a slavnější film! | |
|---|---|
| Román Pierra Boulleho Most přes řeku Kwai vyšel poprvé v roce 1952. O pět let později vznikl na jeho motivy stejnojmenný film. Ten se nicméně netočil v Thajsku, ale na Srí Lance. To ani trochu nevadilo akademikům, kteří mu následně přiřkli sedm Oscarů. Jak román, tak film mají fiktivní zápletku, právě ta ale celou oblast proslavila. |
Při stavbě 415 kilometrů dlouhé trasy zemřelo několik desítek tisíc lidí. Nezapomíná se na ně, je tu několik památníků.
Železnice smrti
O železnici, která by spojila Thajsko a Barmu, se poprvé mluvilo už na konci 19. století. Celá stavba ale byla velmi nákladná, jak finančně, tak technicky, a proto se od ní upustilo. Celý plán pak ožil na konci 30. let. Japonci potřebovali zásobovací tepnu, po které by vozili vojáky a zásoby do Barmy, zároveň tu byly i plány na ovládnutí části území dnešní Indie.
Železnice končila v barmském městě Rangún, ve kterém stojí vzácná Zlatá pagoda: Zlato a diamanty. Pagoda Shwedagon je jednou z nejdražších staveb planety
Stavba začala v červenci 1942 a stavět se začalo z obou stran. Japonci nejprve na práce na stavbě najali místní obyvatele, které sužoval hladomor a kteří se upsali za dolar a zhruba půl kila rýže denně. Netušili, že je čekají nelidské podmínky, že se platu mnohdy nedočkají a že každý čtvrtý z nich na stavbě zemře.
Část trasy byla obnovena v roce 1957, ve stejném roce měl premiéru i film Most přes řeku Kwai.
Přesné počty obětí neznáme
V průběhu stavby se k nim pak přidali váleční zajatci. Japonci si pochvalovali, že jsou kvalifikovanější a díky předchozímu vojenskému drilu i disciplinovanější. Počet obětí, které si stavba trvající šestnáct měsíců vybrala, dodnes neznáme přesně. Japonci se s jejich počítáním nenamáhali.
Co dalšího v Thajsku?
- Naplánujte si Silvestr! Máme pro vás tipy na nejluxusnější nebo nejdivočejší místa
- Sedm míst, kam jet na velmi výhodné nákupy - patří mezi ně Bangkok, Londýn i Marrákeš
- Zlatý trojúhelník: Vydejte se za opiem a žirafími ženami s extrémně dlouhými krky
- 10 nej výletů v Thajsku: 100 tisíc krokodýlů, železnice smrti a trek džunglí na slonech
Neblaze proslulé je období od července do října 1943. Stavba nabrala zpoždění. Dozorci byli pod ohromným tlakem ze strany vedení v Tokiu, a proto krutější než kdy předtím. Dělníci byli vyhladovělí, sužovaly je tropické nemoci, i přesto ale museli pracovat i 72 hodin v kuse. Počet obětí byl děsivý. V některých místech prý dělníci museli pracovat jen holýma rukama. 415 kilometrů dlouhý úsek ale vznikl včas.
Nezapomíná se, i kvůli turistům
Dnes tuto smutnou etapu připomínají právě dva hřbitovy ve městě a několik památníků, u kterých jsou dodnes denně čerstvé květiny. A samozřejmě tisíce a tisíce turistů…
Pokud si chcete uklidnit pocuchané nervy, pak se vydejte dál do nitra Thajska, do některého z národních parků. Na snímku je například Erawan.
Všichni bez výjimky vyrážejí i k „románovému“ mostu za městem. Někteří pěšky, jiní tuk tukem, místním dopravním prostředkem, většina z nich ale s trochu stísněnými pocity. I přesto, že současný most nemá s tím románovým téměř nic společného. Působivý ale je, o tom žádná. Jen těch turistů by mohlo být méně.
Podobně krvavá byla i stavba Panamského průlivu. Podívejte se na článek Fascinující Panamský průplav: Poznejte jednu z nejkrvavějších staveb historie
Přejít se dá pěšky, využít se ale dají i místní turistické vláčky, které ho v pravidelných intervalech přejíždějí a průvodce během jízdy vypráví o pohnuté historii mostu i celé trasy. Samotný most byl dokončený v roce 1943, poslední vlaky přes něj přejely v létě roku 1945. Pak byl téměř zničený při bombardování na konci války. Mimochodem – stával vedle něj ještě most dřevěný, ten ale padl a po válce ho nikdo, na rozdíl od železobetonového souseda, neobnovil.
Inzertní sdělení: Vydejte se do Thajska
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky zájezdů do Thajska:
Věděli jste, že v Thajsku jsou desítky národní parků? A že třeba ty mořské jsou naprosto unikátní? Poznejte přírodu tak krásnou, až bere dech. A pak relaxujte v nejlepších resortech této části Asie!
Žhavý Bangkok, luxusní Phuket, panenské Phi Phi, nedoceněný Ko Lanta… a spousta dalšího! Vydejte se poznat krásy thajských ostrovů. Potápějte se, šnorchlujte, užívejte si perfektní servis!
Podívejte se na místa, kde se psala (nejen) Thajská historie! Starobylé chrámy, opuštěná města, ale i život v Bangkoku a na závěr relax v některém z letovisek, které si vyberete!
Čtěte dále:
Z dalších článků stojí za přečtení tipy na říjnovou dovolenou, článek o gorilí turistice nebo ostrov Čedžu. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Nejslavnější částí celé trasy Železnice smrti je románový most.
Při stavbě 415 kilometrů dlouhé trasy zemřelo několik desítek tisíc lidí. Nezapomíná se na ně, je tu několik památníků.
Část trasy byla obnovena v roce 1957, ve stejném roce měl premiéru i film Most přes řeku Kwai.
Pokud si chcete uklidnit pocuchané nervy, pak se vydejte dál do nitra Thajska, do některého z národních parků. Na snímku je například Erawan.
Anketa
Národní park Erawan
Do parku Erawan je to z města Kanchanaburi jen pár desítek kilometrů. A překonat je určitě stojí za to. Park vznikl v roce 1975 a proslavily ho hlavně jeho vodopády a četná jezírka. V některých z nich si můžete dokonce nechat provést pedikúru od drobných rybiček.
Mimo to můžete navštívit místní krápníkové jeskyně, nebo doufat v zahlédnutí slona, nebo tygra. Mnohem pravděpodobnější ale je, že potkáte létající veverky.
Více informací najdete v článcích:
