Zahrada jako křišťálový palác

Když po mrazivé noci přijde déšť, promění se záhony, keře i stromy v křehké šperky z ledu, jiskřivého a průzračného jako vzácný křišťál.

Nad ledovkou se tají dech tím víc, že je zřídka k vidění. Vzniká dopadem vodních kapek z deště či mrholení na podchlazený povrch a nic z toho, co nevezme nohy na ramena, jí neunikne.

Dokonalým objektem pro mrazivé krášlení jsou nejen jehlice smrků a borovic, ale i listové vějíře tújí a cypřišků, hladké listy skalníků, bobkovišní, mahónií, cesmín a vůbec všech dřevin, které zůstávají celý rok zachumlané v zeleném kabátě.

Divy s vodou předvádí mráz na nahatých šlahounech popínavého klematisu, vistárie i na útlých prutech jerlínů (Sophora) a bělokorých bříz. Největší jeho majstrštyky vznikají ve větvích vrby Matsudovy Tortuosa a lísky obecné Contorta. Třpytivou nádherou precizně obaluje a zvýrazňuje každou jejich kudrlinu.

Mrznoucí déšť či mrznoucí mrholení může překvapit už v prvních prosincových dnech, kdy v záhonech dohořívají lampionky mochyně židovské třešně, modře se loučí šanty s brutnákem a odeznívá vůně posledního květu růže a kdy na tavolnících stále zlátne listí a na jeřábech, dřišťálech či okrasných jabloních visí plody, které nestihli sníst ptáci.

V tu chvíli si mráz pro jeho tvořivou povahu zamilujeme ještě víc a rádi mu odpustíme rudé nosy i surové štípance do tváří.

Ozdobnice (Miscanthus), třtiny (Calamagrostis), dochany (Pennisetum), metlice (Deschampsia) i jiné okrasné trávy sice už nejeví známky života, ale pořád okouzlují strukturou a slámově žlutým odstínem.

S jejich zpětným řezem vyčkáme na konec zimy. Uschlá hmota chrání kořeny před prostydnutím, navíc skýtá střechu nad hlavou pavoukům, škvorům, slunéčkům a světluškám.

Byť jsou listy štíhlé a stébla ještě štíhlejší, mrznoucí kapky se jim nevyhýbají. Nesklouzávají z nich však ani se nevypařují, ale vytvářejí hladký, celistvý pancíř, pod jehož váhou jindy temperamentní trávy koprní a ohýbají se tak, že vypadají, jako by oběma konci vrůstaly do země.

Když trsy oněmí, zavládne v zahradě hluché ticho. Jeho kouzlo občasným máchnutím křídly poruší hladoví ptáčci, kteří neodletěli za teplem a horečně hledají něco na zub. Led jim brání ve sběru housenek a semen ze záhonů, proto sýkorky, vrabci, pěnkavy, zvonci i pestrobarevní stehlíci spoléhají na to, že jim do krmítka nasypeme zrní a slunečnici.

Krmítko by mělo být chráněné stříškou. Mrazík na ni rozvěsí blyštivé třásně a potrava tak zůstane pěkně v suchu.

Jestliže mrznoucí déšť neustane včas, zbortí se trávy pod tíhou ledové nálože k zemi. V neřízeném pádu je následují křehce stavěné trvalky, jež v záhonu stály bez opory a už od podzimu krášlily okolí trvanlivými plodenstvími.

Patří mezi ně hvězdnice s fenyklem a řebříčkem, pryšce, rozrazilovec (Veronicastrum), perovskie. Se zlomeninami počítáme u subtilních keřů typu ořechoplodec (Caryopteris), pieris, blýskalka (Photinia), hortenzie stromečkovitá.

Také exotické rostliny se před mrazem musejí mít na pozoru, avšak o juku (Yucca), byť pochází ze suchých horkých pouští, se strachovat nemusíme. Pokud má dobře propustnou půdu, přežije bez zakrytí i zimu v horách. Nadto stáčí své dlouze mečovité listy do pevných ruliček, takže lépe odolává zátěži ledového příkrovu.

Pod ním může uvíznout mangold, pórek, kadeřávek či růžičková kapusta. Není to žádná pohroma. Naopak. Po roztání je tahle otužilá zelenina, kterou můžeme sklízet celý prosinec, chutnější, křehčí a snáze stravitelnější.

Ledovka prospívá i semenáčkům černuch a sluncovek. O těchto letničkách je známo, že jsou mnohem robustnější a kvetou dřív, projdou-li periodou mrazu. Proto je do záhonů a štěrkovišť můžeme vysévat už koncem léta. A pak že mráz jenom pálí a zebe…