Článek
To, že se největší leknín na světě jmenuje viktorie královská (Victoria amazonica), ví kdekdo. Ale že tuhle majestátní rostlinu objevil na jedné ze svých dobrodružných výprav český botanik a cestovatel Tadeáš Haenke (1761-1817), mnohé překvapí.
Za hastrmánky, vodními růžemi či husičkami, jak se leknínům lidově říká, naštěstí nemusíme cestovat až do Jižní Ameriky, dobře rostou i v našich rybnících, řekách a zahradách. Jsou sice mnohonásobně menší, půvabu však mají na rozdávání. Ne nadarmo jejich odborné rodové jméno zní Nymphaea, pochází z řeckého slova nymfa, což po našem znamená víla.
Na hloubce záleží
Od Vladimíra Hříbala, jenž se pěstováním leknínů a vodních a bahenních rostlin vůbec zabývá již od sedmdesátých let, jsem se dozvěděla, že lekníny dělíme na venkovní, které u nás bez problémů přezimují ve vodě pod ledem, a na tropické, které úspěšně porostou jen tomu, kdo udrží vodu celoročně vyhřátou na teplotu okolo 30 °C, jinak se pěstují jen jako letničky.
Pomyslné žezlo po Vladimírovi přebírá jeho dcera Eva, jíž lekníny rovněž přirostly k srdci a často mezi nimi uprostřed jezírka stojí po pás ve vodě, aby zkontrolovala, zdali je netrápí houbová choroba, požerující či minující hmyz. Ten prý pomáhají omezit hlavně ryby.
Na otázku, podle jakých kritérií bychom měli lekníny vybírat, Eva odpovídá, že záleží především na hloubce a objemu vody, kterou jim můžeme nabídnout.
Zatímco některé druhy vyžadují víc než metr vody nad oddenkem, a ještě víc pro rozprostření listů na hladině, trpasličí lekníny ze skupiny Pygmaea prospívají ve džberu, nejrůznějších mísách, ba i v truhlíku za oknem.
Dáme-li vzrůstné typy do mělké vody, budou listy i s řapíky nepěkně trčet nad hladinou. Menší druhy vysazené hlouběji zase zůstanou potopené, rostlina vyhladoví a uhyne.
Vzrušující podívaná
Nejdřív zpozorujeme mladé listy stočené pod vodou do ruliček. Jakmile se ladně rozprostřou po hladině, vynikne jejich voskovitý povrch odpuzující vodu, tvar a barva. Mohou být eliptické, okrouhlé, podél okrajů lehce zvlněné, s nápadnou žilnatinou, zelené či vínové i rozmanitě flekaté. Žáby mezi nimi rády odpočívají a číhají na potravu.
Teprve pak vykouknou poupata chráněná vodotěsnými kališními lístky. V okamžiku, kdy se květy začnou dychtivě otevírat slunci, se každý, kdo kouzlu leknínů propadl, třese vzrušením a pýchou. Podle druhu a odrůdy tvarem připomínají misku, hvězdici, něžnou pivoňku nebo třeba tulipán.
Barvou čerstvě napadlého sněhu oslňují mnohé kultivary, ale taky dvojice domácích druhů - leknín bílý (N. alba) a bělostný (N. candida). Nádherná je hladina posetá květy s korunními plátky v pastelových odstínech žluté, růžové, meruňkové či tajuplných tónech mědi, karmínu a purpuru.
Mnoho leknínů dokonce mění barvu během kvetení. Některé libě voní po anýzu, vanilce, citrusech, jiné jako čajová růže či jabloňový květ.
Jak mít květů co nejvíc
Jeden květ vydrží zpravidla tři čtyři dny. Neustále se však tvoří nová poupata, takže když jsou rostliny spokojené, začnou při pěkném počasí kvést už v dubnu a skončí až v říjnu.
Nejlépe kvetou po dosažení věku tří let, známé jsou exempláře staré přes půl století. Krom správné výšky vodního sloupce závisí bohatost kvetení na délce slunečního svitu. Lekníny milují slunce, ve stínu kvetou neochotně a živoří.
Sázíme je buď přímo do bahna na dně, nebo je nejdřív ukotvíme v koši vyplněném speciálním substrátem, který zatěžkáme vrstvou štěrku, aby se při ponoření nevyplavoval.
Ač lekníny vrhají na živočichy pod hladinou vítaný stín, neměly by ji zakrýt úplně celou, pravidelně je proto dělíme.
Nejpozdějším termínem k výsadbě a dělení rostlin je časný podzim.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Pozor, spolehlivě přezimují jen v nezámrzné hloubce, lekníny v mělkých nádobách přeneseme na zimu do sklepa či garáže.