Článek
Magické, majestátní, mámivé magnolie. Už samotný název zní velkolepě. Vychází z příjmení francouzského botanika Pierra Magnola, po kterém byl rod Magnolia pojmenován.
Barvitá čeština dala úchvatné dřevině z pravěku ještě jedno jméno. Šácholan. To podle kuriózních, leckdy nestydatě žertovných souplodí zvaných šáchy.
Jedna hezčí než druhá
V posledních letech se magnolie zdají být uspěchanější, kožíšek, jímž chrání květy proti zimě, shazují i o několik týdnů dřív. Stačí ale, aby se do květů jedné noci zakousl mráz, a je po přehlídce.
Květy, mnohdy smyslně parfémované, mohou být podle druhu hvězdovité, pohárkovité, mělce či hluboce miskovité i něco mezi tím, malé akorát do dlaně i velikosti kola od vozu. Čím jsou tyhle parádnice starší, tím bohatěji kvetou.
Okázalost bohaté kytice, jakou několik jarních týdnů připomínají, neruší zelené lupení. Pouze několik druhů, k nimž patří šácholan Sieboldův (M. sieboldii), otevírá květy až po vyrašení listů v květnu a červnu.
Podejte pomocnou ruku užitečným tvorům
Koho oslnivé květy zklamou, jsou opylovači, byť magnolie společně s lekníny byly prvními rostlinami na světě, které se jim snažily zalíbit výraznou barvou okvětních plátků – čistě bílou, do té doby nevídanou. Přilákalo to broučkovité jedlíky pylu.
Jenže včely ještě nebrázdily svět, ani čmeláci s motýly ne, a to je důvod, proč pro ně magnolie dodnes nemají úplatek v podobě sladkého nektaru.
Zato s barvami se roztrhl pytel. K bílé přibyla růžová, vínová, dokonce i žlutá v mnoha přitažlivých odstínech a kombinacích.
Výsostné postavení
Jak se můžeme přesvědčit v zámeckých zahradách a arboretech, nejlépe se uplatňují v sólové výsadbě nebo jen s decentním doprovodem.
Populární šácholan hvězdokvětý (M. stellata) s přirozeně kompaktním keřovitým vzrůstem se vejde na dvorek i do předzahrádky.
Založte si záhon s květnatou loukou
Na velkorysém záhonu i nad trávníkem zazáří okolo 4 m vysoký šácholan Loebnerův (M. x loebneri) Merrill i podobně stavěný šácholan liliokvětý (M. liliiflora). Až 15 m vysoký stromovitý šácholan Sprengerův (M. sprengeri) či o půlku nižší Soulangeův (M. x soulangeana) potřebují volné prostranství, kde mohou rozmáchnout širokánské koruny.
Pár příkladů dokazuje, jaká rozmanitost mezi rostlinami panuje, a podle toho jim dopřejeme tolik místa, kolik potřebují.
Boření mýtů
Magnoliím můžeme odolnost vůči stárnutí a délku života jenom závidět. Že dlouho nevydrží, jsou pomluvy. Také není pravda, že nesnášejí řez. Nepotřebují ho, přirozenost jim sluší, ale chceme-li, klidně zvedneme korunu, prosvětlíme ji nebo vytvarujeme. Větší zásahy necháme na zimu, menší provádíme hned po odkvětu.
Když vrby ozdobí plyšové kočičky
Že magnolie zaujmou jen na jaře? Kdepak. Tuhé listy mají zajímavou strukturu a na podzim se barví do žluta a bronzova. Šáchy tvořící se po odkvětu nadchnou kuriózností a pestrostí. V zimě zase žadoní o pohlazení chundelaté květní pupeny.
Sličné příbuzné liliovníku tulipánokvětého nevyžadují kyselou půdu, takže je vesele může pěstovat i ten, kdo zavrhl rašelinu. Na výbornou snášejí městský vzduch. Dlouhodobě si neporadí s podmáčenou půdou, suchem, studeným větrem a stínem.
Jak ušetřit
Magnolie jsou krásné, ale ne laciné. Kdo chce šetřit kapsu, nekupuje rostlinu v kontejneru a vypraví se zjara ke školkaři pro výpěstek z volné půdy, ať již prostokořenný, či s balem.