Článek
Zahrada naší čtenářky je v zahrádkářské kolonii, jichž je možné na okrajích Prahy objevit spoustu. Rodina paní Mileny bydlí nedaleko jedné z nich, a tak před 17 lety neodolala a jednu zahrádku si koupila. Po předchozích majitelích na ní zůstala spousta záhonků.
„My jsme veliký kus zatravnili, neboť jsme nechtěli jen zahrádku užitkovou, ale taky odpočinkovou a okrasnou. I tak na zahrádce ale pěstujeme všechno možné, od jabloní, meruněk, rybízu, angreštu přes hroznové víno, jahody, lusky, rajčata, okurky, červenou řepu, brambory, celer, petržel, pažitku... Od každého ale jen trochu,” vypočítává čtenářka.
Ze zahrady mají radost i čtyřnozí členové Mileniny rodiny, dvojice psů a želva Zuzanka. Ta zde má svůj výběh se spoustou schovávaček a vlastní domeček pro chvíle nepříznivého počasí.
Starobylá zahrada je oprávněnou chloubou venkovského sídla
„Pro mne je důležité, i když tam máme různá zákoutí a posezení, aby se dala zahrádka zhlédnout celá ve své kráse,” svěřuje se čtenářka a uzavírá: „Do současné podoby vznikala postupně. Je to vždy věc nápadu nebo náhody. Když člověk sedí, kochá se tou krásou kolem, pije kávu a napadá ho jedna věc za druhou. To je i to, co na zahrádce miluji, vymýšlení, jak si to tam udělat ještě hezčí.”
