Šalvěje nás provedou celým létem

Okouzlující průvodkyně nejžhavější částí roku jsou spolehlivé a nehrozí, že bychom s nimi na cestě ke krásné zahradě zabloudili.

Krom záhonů můžeme se šalvějemi zamířit k moři z travních stébel, na louku, mezi bylinky, na ostrůvek s keři i do balkonových výšin. Všude tam se tyhle rozmanité slunomilné trvalky postarají o nezapomenutelné letní zážitky.

Rod šalvějí (Salvia) je pokladnicí, ve které kromě prastaré léčivky šalvěje lékařské najdeme spoustu druhů pěstovaných bez zřetele na užitek. Jejich krása je v barvách a hodnota v množství květů a nadčasovosti.

Nekomplikovaná, převážně hroznatá či klasnatá květenství oči neunaví, naopak se k nim vracejí, aby se nabažily detaily legračně pyskatých květů, které jsou pro čeleď hluchavkovitých, kam šalvěje patří, typické.

Tyhle dlouho kvetoucí trvalky a letničky ale zaujmou i rozličnými výškami nebo třeba tím, že některé kvetou ve dvou vlnách. Jaké druhy určitě nemineme bez povšimnutí?

Rozpustile špulí rtíky. Aspoň tak působí malinově červený spodní pysk, zářící na bílém podkladu delikátních květů.

Chceme-li trvalku s nejistou odolností vůči mrazu zakomponovat do záhonu, kde zabere asi 60 cm, zapustíme ji do země i s květináčem, který před zimou snadno vyjmeme a přeneseme pod střechu. (Foto na začátku článku)

Dominuje okolí temnou fialovomodrou barvou. Je skvělým doprovodem pro křiklavě růžové lupiny, azurový len, stříbrolistý pelyněk a vůbec pro všechno, co nás napadne.

Designéři ji milují s rozevlátými trávami. Nakvétá už v květnu. Když květní hrozny po uvadnutí seřízneme, nahradí je po pár týdnech nové.

Na svou přítomnost upozorňuje intenzivní vůní a mamutím vzrůstem. Stonky vysoké okolo 1 m se vidličnatě větví do bohatých květenství s krémovými až fialkovými květy a trvanlivými lila listeny.

Dopřejeme-li této dvouletce ze Středomoří dostatek místa, slunce a propustnou půdu, bude se k nám ráda vracet ze semen.

Za pravidelnou dávku vody a živin se odměňuje nepřetržitou záplavou květů barvy tekuté lávy, která v nás zažehne touhu mít ji v každém květináči.

Nevysoká letnička se osvědčila také v balkonových truhlících po boku modrých lobelek a v záhonových bordurách, kde zazáří třeba nad bílou kobercovou tařicovkou.

Barvou konkuruje prašanu, ale chladně rozhodně nepůsobí, jinak by si tak dobře nerozuměla s přírodním kamenem. Husté kompaktní polštáře se při pročísnutí mezi prsty pěkně rozvoní. Jeden trs příliš nezaujme, síla téhle houževnaté krásky tkví v množství. Po sestřihu remontuje a kvete do podzimu.

Upoutá ani ne tak bílými kvítky jako spíš nápadnými žilkovanými listeny, které odkoukaly něžnou barvu od cukrové vaty. Asi 40 cm vysokou letničku vyséváme od konce dubna ven přímo do volné půdy.

Uprostřed léta může působit unaveně, po sestřihnutí o třetinu opět ožije. Hodí se k řezu do vázy i k sušení.

Patří k nejzajímavějším jednoletým rostlinám. Druhové jméno si vysloužila kvůli stonkům a květním kalichům pokrytým bělavou plstí, která je hebká na dotek a nechává vyniknout levandulové barvě květů.

V úchvatné partě s jemným dochanem, sporýšem argentinským a hrnkovými jiřinkami vydrží až do října.

Uloupí srdce milovníků divočiny a květin z časů našich babiček. Do rabátek a lučních porostů vnáší zasněnou náladu a spoustu opylovačů, jimž servíruje nektar z nápadně přilbovitých bledorůžových květů.

Pohádková kombinace vzniká přidáním modrokvětých jirnic a bělopestrého pomněnkovce Dawson's White.