Článek
Erigeron karvinskianus, jak zní jeho vědecký název, je jedním z nejmenších představitelů početného rodu turanů a vůbec celé čeledi hvězdnicovitých Astaraceae, v níž figurují i taková zahradní esa, jako jsou echinacey, jiřiny či ostálky.
Na rozdíl od nich si však místo v záhonu libuje spíš ve spárách zdí, mezi dlažbou a svou krásou korunuje i nádoby všeho druhu.
Téměř dokonalá kopie
„Kdepak turan, sedmikráska to je!“ chce se říct tomu, kdo koukne jen tak letmo a nepodrobí rostlinu důkladnější prohlídce. Může za to společný rys, jakým jsou takřka na chlup stejně velké a vybarvené úbory. Ty se skládají z kvítků dvojího typu.
Trubkovité kvetou žlutě a shlukují se do těsných středových terčů. Voní nejinak než podběl. Jazykovité květy vytvářejí okolo terčů paprsčitý lem, který září bělobou, dokud nezrůžoví stářím. Výjimkou je odrůda Lavender Lady lehce naběhnutá do fialova.
A v čem se turan od své sestřenice chudobky liší? Jeho květní lůžko má zprvu zelenou barvu, není vypouklé, nýbrž placaté a sedí na tužším, delším stonku.
Letos tady, příště jinde
V Mexiku, odkud pochází, nebo na Britských ostrovech, kde zdomácněl, se šíří s vervou plevele. Nikdo mu to ale nezazlívá. Jak by mohl, když je nepřetržitě od jara do podzimu samý květ!
Podmínkou bohatého kvetení není ani pravidelné odstraňování odkvetlých úborů, jak bývá zvykem u většiny trvalek a letniček. Vlastně bychom mu neměli co vytknout, kdyby nebyl zimomřivý.
Stačí, aby teplota klesla k osmi stupňům pod nulou, a je s ním amen. Roste-li v mokré, chladné půdě, uhyne ještě dřív. Chceme-li mít jistotu, že o něj nepřijdeme, schováme ho na zimu do skleníku či světlé nevytápěné garáže. Anebo ho necháme vysemenit, což dělá tuze rád. Jen nikdy přesně nevíme, kde se s jeho potomky setkáme, protože chmýrnatá semínka unáší vítr i na metry daleko.
K údivu všech se častěji než v záhonu objevují v nejrůznějších škvírách a prasklinách, jakkoli se zdají být vyprahlé a nehostinné.
Něžné skalničky oživí zahradu barvami
Být malý má své výhody
Semenáčky, které vzešly ze samovýsevu, začínají kvést už v červnu. O měsíc později jsou z nich slušné bochánky. Přežijí-li do dalších let, vytvoří úchvatné polštáře, byť nízké jen okolo 15 až 35 cm a asi dvojnásobně široké.
Komu se nechce čekat, může si koupit dobře vyvinutou sazenici u zahradníka za cenu 40 až 80 Kč.
Co kvetoucímu vytrvalci bylo odepřeno na výšce, to mu příroda dodala na vzdušném půvabu, kterým pěkně načechrá záhonové bordury, zjemní kamenná koryta a doplní balkonovky v truhlíku i jiné nádobové rostliny.
Zvlášť kouzelně vypadá u paty stromkovitých pařížských kopretin (Argyranthemum frutescens).
V květináčích z terakoty, smaltu nebo pozinku, jež podporují jeho přirozený šarm, obstojí i sólo.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Kde však tahle oddenkatá bylina s dřevnatějící bází nejvíc uplatňuje výhodu svého nevelkého vzrůstu, to jsou spáry mezi dlaždicemi v chodníku, na patiu či v suchých zídkách, v nichž poté, co je všecky obsadí, vytváří kouzelná zátiší jako z pohádky o něžných vílách.