Růžové a fialové květy, které bohatě zdobí podzimní záhony

Mnohé rostliny už odevzdaly energii semenům nebo ji vrátily do kořenů a od té doby lenoší.

Naštěstí existují trvalky, kterým třetí roční doba vlila do žil druhou mízu a podle záhonů topících se v jejich květech by nikdo nehádal, že i ony se pilně chystají na dlouhý spánek. Jak se jmenují?

Znáte tu krásnou chvíli, kdy se nebe před usnutím zachumlá do ametystově fialových peřin? Stejně úchvatně vypadá záhon, ve kterém si ustlal slunomilný sporýš argentinský (Verbena bonariensis).

Nepřezimuje u nás sice, zato se bohatě vysemeňuje a semínka, byť prošlá mrazem, spolehlivě klíčí, takže brzy je nových rostlin jako máku, když jim v tom nezabráníme. Kdo by to ale dělal? Sporýše nikoho neutiskují ani nebrání ve výhledu, jak jsou vzdušné a vysoké, někdy dokonce vyšší než dospělý člověk.

A co motýlů usrkává z jejich načechraných květenství, která sedí na rozvětvených lodyhách jako obláčky na vidlích.

Už od léta kvete o překot perovskie lebedolistá, kterou botanici přesunuli spolu s rozmarýnem do rodu šalvějí, proto už její latinský název nezní Perovskia atriplicifolia, nýbrž Salvia yangii.

Asi jeden metr vysoký a stejně široký polokeř miluje horko, slunce, toleruje vítr, snadno se popere se suchem, kdežto v mokru to rychle vzdává. Necháme-li rostlinu po odkvětu vysemenit, objeví se kolem ní v příštím roce semenáče, které můžeme hned vydloubnout a vysadit na další místo. Za pár let budou obšťastňovat včely hojností nektaru a vytvářet působivé scénky s podzimními sasankami, trávami a zrudlými brsleny (Euonymus alatus).

Z pokladnice podzimních krás září jako klenoty chladem vyzlacené listy liliovky (Tricyrtis formosana) a její květy - bílé, bohatě kropenaté, jako by je někdo potřísnil červeným vínem.

Purpurový odstín mají i poupata a tenké stonky, na jejichž vrcholcích se od konce srpna do října hvězdovitě rozevírají, aby světu předvedly nápadné korunkaté blizny. Ne právě hojná trvalka, vysoká v době květu až 80 cm, vyšperkuje místa pod stromy, v okolí keřů a při dostatečné vlhkosti i záhony vyhřáté sluncem. Rozrůstá se podzemními výběžky.

Kdyby se pořádala soutěž o nejoblíbenější čmeláčí květiny, zvítězily by echinacea (Echinacea purpurea) a rozchodníkovec nachový (Hylotelephium telephium).

Obě dlouhověké trvalky rostou způsobně, zdvořile se doplňují, pokud sdílejí jeden záhon. Ten by měl být aspoň část dne plně osluněný. Echinacea, která vypadá, jako by na stonku vysokém až jeden metr nosila schouleného ježka, potřebuje více živin než o půlku nižší rozchodníkovec s tučnými listy a hustými květenstvími, jimiž se chlubí nebi, že také umí zaplanout něžností podzimních červánků.

Japonské sasanky (Anemone x hybrida), mavuně (Centranthus ruber), jiřinky, sluncovky (Eschscholzia californica), hortenzie, hvězdnice, šalvěje - i mezi nimi najdeme vytrvale kvetoucí odrůdy v odstínech ametystu či sladkého žužu.

Ochotně zinscenují velkolepé finální představení nejen na záhoně, ale i ve džbánku, kam je můžeme aranžovat do opulentních kytic či snových pugétků.