Právě vrcholí čas něžných orlíčků

Domorodec orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) roste vzácně v lesním šeru a v luční trávě. Pro vzpomínku na setkání s ním si ho vyfotíme, ale nikdy netrháme. Je zákonem chráněný.

Pro zahradu vybereme kulturní odrůdy, které jsou robustnější, bohatěji kvetou a nabízejí plejádu barev od bílé po téměř černou. Krom našeho orlíčku se do jejich dědičné výbavy vepsaly severoamerické druhy jako např. A. chrysantha, A. coerulea, A. canadensis.

Líbezné květy burcují naši obrazotvornost od května do začátku července. Obvykle se v nich pět kališních lístků střídá s pěticí lístků korunních, které vybíhají do dlouhých háčkovitě zakřivených ostruh připomínajících orlí zobák či pařátek.

Poetům se před očima vyjeví houfek cukrujících holoubků. Komety s dlouhatánským chvostem zase září na zlatokvětém A. chrysantha.

V ostruhách orlíčky vyrábějí nektar, kterým odměňují motýly a čmeláky. Zjistí-li čmelák, že sosáčkem na výslužku nedosáhne, dostane se k ní tak, že vyleze na špičku ostruhy a prokousne ji. Z proděravěných soudečků pak loupí sladkosti i pestřenky a včely. U odrůd s květy třepenitými jako pompony pro roztleskávačky kuriózní zásobníky nektaru chybí.

Orlíček má magickou schopnost proměnit zasmušilý kout v pestrou louku. Úporně se totiž množí samovýsevem. Ratolesti obsazují každý volný centimetr půdy, klidně se rozutečou po pěšině nebo vyraší na opačném konci zahrady. Tak se v zahradě rodí místa budící dojem divoké přírody.

Kdo má rád věci pod kontrolou, toho by orlíček mohl časem rozčilovat. Ke všemu je to záletník. Ne všichni jeho potomci se podobají matečné rostlině, každé jaro tak způsobuje rozruch a přináší nová překvapení.

Přes veškeré jeho nectnosti je tento éterický příbuzný hlaváčku, upolínu a oměje nejmilejší květinou romantiků a chalupářů.

Chcete orlíčky pěstovat ve formální zahradě, kde se od trvalek vyžaduje poslušnost? Prostě jim zatrhněte zálibu ve vysemeňování a stonky odstřihněte dřív, než na nich uzrají měchýřkatá souplodí. Každé obsahuje stovky semen natěšených vydat se o letních prázdninách na cestu za novým domovem.

Mnohá zůstávají na rodné hroudě, další odnáší vítr metry daleko. Uchýlíte-li se k nejtvrdším restrikcím, hrozí, že se orlíček po třech až pěti letech nadobro odporoučí. Je sice trvalkou, ale krátkověkou a přirozené zmlazování samovýsevem je jediným způsobem jeho přežití. Nechtěné semenáčky můžete snadno vydloubnout a přesadit je nebo darovat.

Koho by orlíček nepotěšil, když hýří barvami na slunečném záhonu i v chládku pod stromy, zahání plevel, dobře vychází s mnoha rostlinami včetně plaménků, kosatců či kapradí a ještě dělá parádu ve váze?