Pozvěte ježka do zahrady

Bodlinatou kuličku se zašpičatělým čumáčkem a perličkovými černými kukadly, bloumající krajinou po západu slunce, zná každé dítko. Kolik z nás se však s tímhle nočním skřítkem setkalo tváří v tvář?

Prozrazuje se dupotem a šramocením, jak šmejdí po všech koutech. Když mu občas podstrojíme a zahradu uzpůsobíme jeho vkusu, bude se k nám rád vracet noc co noc, než upadne do zimního sna. A při troše štěstí, až se na jaře opět probudí, založí v ní vlastní rodinku.

Na první pohled se může zdát, že je to loudavý, neohrabaný savec. Vyrušme ho něčím, třeba zaskřípáním štěrku pod podrážkou, a úplně zkamení. Často se rovnou stočí do klubíčka a trvá mu dost dlouho, než se pohne a vystrčí čenich. Velí mu tak obranný pud.

Díky tomu si na ježka, byť docela malého, troufne málokterý predátor. Budeme-li ho sledovat v tichosti, zjistíme, že je to čipera. Když ucítí nebezpečí nebo potravu, upaluje, jen se za ním práší.

V době, kdy je aktivní, obvykle od dubna do října, naťapká každou noc mezi jedním až dvěma kilometry, aby se nasytil. Chceme-li, aby do svého rajónu zahrnul i naši zahrádku, musíme mu ji zpřístupnit. Ideální jsou kované branky anebo vrátka, která snadno podleze.

Rád se dokonce podělí s kocourem o průchod ve vratech. Dospělý ježek pohodlně proleze otvorem velkým 13 x 13 cm, klidně se i vyšplhá přes nízkou zídku. Na uvítanou mu v nerušeném koutku připravíme drobný pamlsek a misku s vodou. Zapamatuje si to a přijde zas.

Jeden by se divil, jaké úžasné věci se dějí tam, kde necháme zahradu trochu zdivočet. Stačí vyčlenit malý růžek a osázet ho domácími rostlinami s jednoduchými květy místo šlechtěných plnokvětých.

Přitáhnou spoustu hmyzu a housenek a ty zase přivábí spolu s ptáky i ježky, jejichž menu se skládá z hmyzí drobotiny, nejrůznějších červů a plžů. Rádi si ale smlsnou i na spadaném ovoci a na lesních jahodách. Ty můžeme vysázet podél pěšiny, do záhonové obruby nebo nechat zplanět v trávníku či pod keři.

Místa pod keři má ježatý samotář tuze rád. Jsou to bohatá naleziště potravy, hlavně se tu cítí bezpečně. Než na otevřené ploše se spíše po večerech toulá u křoví, podél domovních stěn, plotů nebo na pěšinách lemovaných vysokou hustou vegetací.

Zahradě otrávené prostředky hubícími hmyz a plže se bude vyhýbat, protože v ní nenajde nic k jídlu.

Jakmile se noci začnou ochlazovat a dny krátit, nastává chodícímu jehelníčku hektické období.

Z doupěte vylézá i za bílého dne, aby stihl přibrat na potřebných 600 až 800 gramů a vytvořil si tak dostatečnou tukovou zásobu. Ta mu musí vystačit na dobu až šesti měsíců, které prožívá ve stavu zimní strnulosti zvaném hibernace.

Krom hmyzu, žížal a slimáků se živí kořínky a houbami. Jídelníček si příležitostně obohatí žábou, ještěrkou či myší, pustí se dokonce i do zmije, když má hlad.

Od září můžeme ježka přikrmovat, usnadníme mu tím život. Zbožňuje psí granule, suchary a kočičí konzervy. Nepohrdne mrkví, natvrdo uvařeným vejcem, libovým masem, nesolenými oříšky ani těstovinami.

Ježek milerád zůstane v zahradě, která mu nabízí nejen potravu, ale i místo pro dlouhý zimní spánek. Útulný pokojík k přezimování si může zřídit na záhonu ve změti suchých listů a polámaných stébel.

S podzimním úklidem to proto nepřeháníme a v záhonech či keřových podrostech pár odumřelých zbytků ponecháme. Také listí je pro ježka senzačním stavebním materiálem. Vyhrabeme ho z trávníku a nakupíme někde stranou. Ježek se v něm buď rovnou ubytuje, nebo si ho spolu s trávou a mechem odnosí v tlamičce do pelíšku založeného pod hromadou klestí, dřeva, kamenů, pod pařezem nebo v kompostu.

A co takhle postavit milému, u nás chráněnému zvířátku domeček na míru? Využít můžeme stará prkénka, cihly, vysloužilý kbelík.

Ježčí hotýlek lze koupit už hotový, třeba i z proutí. Umístíme-li ho do roštinatého zátiší, prázdný určitě dlouho nezůstane. K vystlání použijeme slámu nebo suché listí. Ježek si ho okolo sebe navrství, aby zůstal v teple a suchu. Pak se do něj zachumlá jako do peřin, výrazně sníží tělesnou teplotu a usne jako špalek.

Nejpozději v polovině listopadu už by každý zdravý jedinec měl oddechovat. Pokud se s ježkem tou dobou na zahradě potkáme, je něco špatně a uděláme nejlíp, když ho odneseme do záchranné stanice.

V zahradě by se neměly povalovat sítě, plastové obaly, dráty, plechovky či kelímky, ve kterých může ježeček uvíznout. Máme-li bazén s hladkými stěnami nebo jezírko s vysokými břehy, je důležité zajistit v něm únikovou cestu.

Jako žebřík poslouží hromádka kamení, fošna nebo králičí pletivo. Bez něj se ježek nevyškrábe ven a utone, byť je to jinak zdatný plavec. Nebezpečí mu hrozí také při kosení trávy. Zvlášť ve vysokém porostu rád odpočívá a k útěku ho nepřiměje ani rachot motorového křovinořezu.

Místo tedy nejprve projdeme a když ježka objevíme, nasadíme rukavice (kvůli blechám) a přeneseme ho do bezpečí.

Asi nejvíc ježčích životů končí v plamenech. Jestli hromada listí, chrastí, dřeva stojí v zahradě delší dobu, přeneseme ji o kousek dál, než škrtneme zápalkou. Nikdy ji nepálíme na tomtéž místě bez důkladného prohledání!

Najdeme-li pod ní bodlináče v zimních dřímotách, nebudíme ho, ztratil by cennou energii, a opatrně, co nejrychleji ho přestěhujeme na klidné, chráněné místo, kde bude snít, dokud mu nezazvoní jarní budíček.

Může se vám hodit na Zboží.cz: