Článek
Dlouhozobka svízelová (latinsky Macroglossum stellatarum) patří mezi lišajovité motýly. Na rozdíl od většiny ostatních není však aktivní pouze v noci, ale ráda se proletí a pase i za denního světla. To má ostatně společné s ostatními dlouhozobkami.
Pochutnává si ráda na nektaru bodláků, chrp, hvozdíků, hadince či mydlice. Majitelé zahrad je pak mohou pozorovat, jak zalétají nad jejich kakosty, plaménky, ale také třeba petúnie a muškáty.
Podobně jako kolibříci, také dlouhozobky sají nektar z květů za letu.
Pokud si nejste jisti, zda záhadný tvor na vaší zahradě je opravdu dlouhozobkou, stačí se k ní opatrně přiblížit a chvíli ji pečlivě pozorovat. Všímejte si nejenom charakteristického trhavého pohybu při letu, schopnosti ve vzduchu alespoň chvíli „stát”, ale třeba i nápadně dlouhého, tenounkého sosáčku, který z hlavičky vystupuje nízko pod tykadly. Právě jím saje z květů nektar, ovšem aniž by na květ usedla.
Dlouhozobka má zavalitější chlupaté tělo, které může pozorovateli připadat jako plyšové. Přední část je šedá, na zadečku se přidávají výrazné černé a bílé skvrny. Jako další motýli má i dlouhozobka svízelová dva páry křídel, první je šedohnědý, svou kresbou připomíná vzhled suchého listí či kůry stromu, druhý pár je zbarven do oranžova. Dlouhozobka má v rozpětí křídel okolo pěti centimetrů.
Stěhovavý motýl
Dlouhozobky k nám přilétají z jižních částí Evropy na začátku léta. U nás se rozmnoží a nakladou vajíčka v podobě malých zelených kuliček (často je samičky kladou na svízel, jejichž kuličky připomínají, odtud je také jejich jméno).
Z vajíček se po pár dnech vyklubou malé zelené housenky. Ty se zakuklí zhruba po 20 dnech růstu. Kukla má světle okrovou barvu s patrným tmavším žilkováním.
Housenka dlouhozobky svízelové
Mladé dlouhozobky se líhnou mezi zářím a říjnem, další generace se pak líhne mezi červnem až srpnem. Během jednoho roku se tak u nás líhnou dvě generace těchto zajímavých a roztomilých motýlů.
V pozdním podzimu se pak dospělí jedinci vracejí na jih, do teplejších krajin, aby na jaře příštího roku opět přiletěli.
Dlouhozobky jsou někdy mylně považované za kolibříky, ti ovšem nežijí u nás. Na snímku kolibřík černobradý sající nektar ze letu z květu rostliny.
| Další dlouhozobky u nás |
|---|
| Na našem území lze spatřit ještě další druhy dlouhozobek, které se ale liší velikostí i barvou. Dlouhozobka zimolezová je menší a má žlutozelené zbarvení v kombinaci s hnědou. Ještě méně podobná je dlouhozobka chrastavcová, která připomíná čmeláka, má průhledná křídla a také ona je vybarvena především do žlutozelena. |
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
