Článek
Umění vždy hledalo krásu a inspiraci v přírodě. Proč se tedy spokojit s rostlinou otisknutou na plakátě, když se nám doma může zelenat originál?
Představujeme vám pět atraktivních pokojovek, které nasytí byt pohodou a vnesou do něj radost a osvěžení.
Tchýnin jazyk v plamenech
Úsloví, že stará láska nerezaví, platí o téhle takřka nezničitelné pokojovce bez výhrad. Slyší rovněž na jméno tenura nebo latinské Sansevieria. Na nový oficiální název Dracaena si teprve zvyká.
Tenura je pěkná šibalka. Z květináčů bez ustání vyplazuje dlouhé, proklatě špičaté jazýčky. Nejen jedovatě zelené. Tuhé kožovité listy často zdobí stříbrná či zlatá výšivka v podélných, příčných i cikcak proužcích a skvrnkách.
K populárním druhům patří tenura trojžilná (D. trifasciata), která si vystačí s malým množstvím světla a promine nám i zapomenutou zálivku. Vzešel z ní jeden z nejvýraznějších kultivarů Golden Flame, jehož v mládí celozlaté, později zlatě pruhované listy zažehnou ohníček pohody v bytě jakéhokoli ražení. Aby z nich nevyprchal jas, dopřejeme jim víc světla.
Živé rostlinky vykouzlí doma tu pravou pohodu
Salát z pouště
Hitem poslední doby je členka rodu kolopejek Kalanchoe thyrsiflora. Její bezřapíkaté listy, zakulacené jako uši Mickey Mouse, celkovým uskupením připomínají hlávkový salát.
Na sluníčku, které tento jihoafrický sukulent potřebuje k životu jako ryba vodu, se stydlivě červenají. Proč vypadají jako přepudrované křídovým práškem?
Nejde o plíseň, nýbrž o vrstvu vosku, kterou rostlina využívá podobně jako my opalovací krém. Nestíráme ji, ani listy nekropíme vodou. Kolopejku zaléváme v pokojových podmínkách celoročně, jinak začne usrkávat šťávu ze spodních listů a v zájmu přežití se jich zbaví.
Rozhodne-li se vykvést, odstraníme květenství hned v zárodku. Když to neuděláme, celá rostlina po odkvětu odumře, poněvadž je - stejně jako třeba netřesk - monokarpická. A to by byla škoda.
Stromková stračena
Není to jen otevřené okno, co dovnitř vpustí závan svěžesti. Totéž zvládne Ficus benjamina, zvlášť pokud zvolíme strakaté formy Variegata či Twilight s máslově žíhanými listy, které jsou takovými světluškami v početném rodě fíkusů.
Oblíbený pokojový stromek o dvou až třech kmíncích okouzluje korunou s jemně klenutými větvičkami. Pro velké množství listů dokáže už zamlada navodit dojem tropické džungle.
Kdo chce, může kmínek oholit a korunku zapěstovat do tvaru balonu. Co do pěstování není z nejnáročnějších, ale trucuje, když mu nedáme, co chce. Na nedostatek světla, průvan a příliš štědrou zálivku benjamínek reaguje shozením listů. Pokud se přešlapů nedopustíme, nebo je rychle napravíme, získáme v elegantním štramákovi s eventuální výškou přes 2 m dlouhověkého přítele.
Pokojovkám prospěje letní dovolená
Jů, to je podoba!
Rozkošnému, češtinou nepojmenovanému dužnatci s vědeckým názvem Pleiospilos nelii bychom mohli říkat Jů. Tandem vypasených listů totiž připomíná ksichtík zeleného chundeláče, který se svým parťákem Hele baví děti už celá desetiletí.
Při nákupu pleiospilosů platí: čím je jich v květináči víc, tím víc šancí máme pro případ, že některé zahubíme. Jsou totiž háklivé na přelití.
Jakmile se do nich zakousne hniloba, je s nimi amen. Proto rostlinky okamžitě po zakoupení přesadíme do sukulentářského substrátu a podsypeme je drobným štěrkem, aby stály rovně a u kořenových krčků se nedržela voda.
Hlína nezůstane dlouho mokrá, zvolíme-li mělčí misku nebo malý květináč, který můžeme zavěsit ve vzduchu kdekoli, kam dopadají sluneční paprsky. Ty na rostlinkách vykreslují roztomilé pihy.
Šavlovitý starček
Starčeky si dnes můžeme přinést spolu s rohlíky ze supermarketu. Každý z mnoha druhů se na sebe snaží upozornit něčím jiným, jak už to u sourozenců chodí.
Zatímco Curio rowleyanus vytváří záclony s hráškově zelenými perličkami, C. radicans rozvěsil do převislých šlahounů miniaturní banánky.
Trio pokojovek s designovou hodnotou
Naopak vzpřímeně roste Curio ficoides z jihoafrického Kapska. Jeho křehké listy jsou štíhlé, prohnuté a z jedné strany zploštělé jako čepel šavle. Díky bělavé vrstvičce ochranného vosku působí namodrale.
Unikátní odstín pěkně vyniká v hliněné nádobě. Aby mu nebylo smutno, spolčíme ho třeba s tlusticí Crassula ovata a rozchodníkem z Mexika Sedum hernandezii. Všem třem vyhovuje teplé, jasně osvětlené místo a střídmá, leč pravidelná zálivka, do které na jaře přimícháme slabou dávku hnojiva.
Může se vám hodit na Firmy.cz: