Krásná šeflera potřebuje naši pozornost

Její krása není vykoupena náročností, byť to s ní občas není úplně jednoduché. Na pěstitelské prohřešky nás předem neupozorní a rovnou shodí listy. I přes lehkou zbrklost se šeflera stane oblíbeným členem domácnosti, kde rychle vytvoří příjemnou náladu.

Že patří mezi největší pokojovky, odhadneme podle oficiálního jména šeflera stromovitá (Schefflera arboricola). Slovo stromovitá není vůbec přehnané, protože dorůstá do víc než dvou metrů. Jediný vysoký kmínek je dost výrazný, aby se stal dominantním lapačem pohledů, ovšem ještě velkolepěji působí výpěstek ze tří až čtyř řízků. V nabídce obchodů nechybějí stromky s kulovitou korunkou zapěstovanou na výhonech rafinovaně spletených do copu.

Neméně přitažlivá je i spirála. Vytvarujeme ji tak, že pružný kmínek hadovitě vyvedeme po tyči a zajistíme květinářskou páskou. Chceme-li vytvořit pěkný akcent na komodě či konferenčním stolku, musíme rostlinu pravidelně zaštipovat, aby zůstala kompaktní.

Díky rychlé regeneraci po řezu můžeme přistoupit k radikálnímu zmlazení (ideálně na jaře). Odstřihnuté výhony využijeme k množení. Než ve váze s vodou zakoření, což obvykle trvá asi měsíc, uchvátí šeflera v roli kytice – bez květů sice, zato s nádhernými listy!

Každý z doširoka rozprostřených, zcela dělených listů s dlouhým řapíkem se skládá ze šesti až deseti samostatných kožovitých lístků mechového odstínu. Příměs mandlově bílé či banánově žluté barvy u moderních odrůd na nich vytváří zajímavé malůvky.

Kdyby šeflera mohla, vzkázala by zapomnětlivcům, ať si na svém smartphonu nastaví alarm na určitý den, v němž se jí budou věnovat. Zálivku totiž žádá pravidelnou a ve správné míře. Od jara do podzimu jednou týdně, v klidové zimní fázi každé dva až tři týdny.

Mohutný stromek spotřebuje notnou dávku vody, nesmíme to ale přehnat. Vždy se přesvědčíme ohmatáním, zda horní vrstva substrátu dostatečně proschla. Každý měsíc teplé části roku přidáme do zálivkové vody dávku plného kapalného hnojiva.

Na sucho i přemokření šeflera reaguje shozením listů, byť je rostlinou neopadavou. Totéž udělá, když nastydne z průvanu nebo když ji přepadne hlad následkem přehuštěného kořenového balu.

Ztráta listů není důvodem k panice, nýbrž k nápravě. Rostlinu přesadíme do většího květináče s čerstvým substrátem pro pokojové rostliny a přesuneme ji na vhodné místo. To by mělo být světlé, v případě jižní orientace filtrované záclonou.

Z listů smýváme prach, aby mohly přijímat dostatek světla k životu. Nezapomeneme na rubovou stranu, na které jsou průduchy, jimiž rostlina dýchá. Při silném znečištění rostlinu osprchujeme nebo ji vystavíme letnímu dešti na balkoně či terase.

V zimě, kdy je vzduch od vytápění suchý, je nutné mlžit listy vodou bez vápníku, jinak nám radost pokazí třásněnky a vlnatky. Třásněnek se zbavíme proudem vody nebo setřením, proti vlnatkám zasáhneme štětečkem namočeným v lihu. Věnujeme-li šefleře pozornost, jakou si zaslouží, vydrží nám léta letoucí.