Článek
Možná ji znáte pod názvem pernetye. V Chile, odkud pochází, jí říkají chaura. Poetické české jméno libavka se k ní ale hodí nejvíc. O své líbeznosti nás nemusí dlouze přesvědčovat. Každý, kdo je ochoten utratit za ni okolo 150 korun, brzy zjistí, že to byla dobrá investice.
Plody jako korálky
Příbuzná brusinky vybrousila svůj talent přitahovat pohledy k dokonalosti prostřednictvím bobulí, které prezentuje na pohublých větvičkách těsně jednu vedle druhé, že se lístky sotva protlačují na světlo.
Až 1,5 cm široké, lehounce zploštělé korálkovité plody mají vepředu mělkou prohlubeň. V závislosti na odrůdě a stupni zralosti jsou buď čistě bílé, vyzývavě fuchsiové, nebo podle chodovského porcelánu něžně růžové. Ptáčkům, zdá se, nechutnají, a ani jiní tvorové nás o jejich krásu nepřipraví.
Od podzimu do léta
U zahradníků a v hobbymarketech se libavka objevuje už od října a je skvělá k podzimnímu aranžování. V nádobách, košících a truhlících jí to s vřesem, bramboříky a kapradím hodně sluší.
V zimě vyměníme kapradí za chvojí či mech, přidáme šišky a máme stylovou vánoční výzdobu, která se bude líbit ještě dlouho po novoročním přípitku. I snítka vložená do kalíšku na čajovou svíčku krásně ozdobí slavnostní stůl.
O přitažlivý vzhled keříku se zasluhují také jeho plíce - listy, ze kterých zima moc zeleně neuloupí. Musíme si na ně dávat pozor, jinak schytáme škrábanec. Jsou tuhé i ostré jako kočičí drápky a zužují se do hrotu, z čehož pramení trefné označení pro tento druh.
Barevné plody nad zelení listů celou zimu výrazně převládají, a pokud se mráz příliš často neprostřídá s oblevami, budou se divit kočičky na vrbě i čemeřice se šafrány, že tak dlouho vydržely, aniž by pozbyly půvabu.
Jaro libavku povzbuzuje k prodloužení výhonů a rozmnožení listů. Bobule tvrdošíjně visí na stopičkách ještě v červnu, kdy kvetou muškáty, s nimiž je lze pěkně barevně ladit. V té době už jim ale na rozloučenou vyzvánějí delikátní zvonečky květů, nápadně podobné konvalinkám.
POZOR!
Aby květy nezůstaly tzv. jalové a opakovala se štědrá úroda, musíme dohromady pěstovat rostlinu samičí i samčí.
Na vřesovišti i v nádobě
Libavka si libuje v kyselejší, vlhké, pro vodu dobře propustné půdě, čehož dosáhneme přidáním listovky a kůrové drti. Dobře roste na slunci i ve stínu borůvčí, azalek, pěnišníků.
Jelikož je stálezelená, v bezmrazých dnech nezapomeneme na zálivku. Nesmí vyschnout, což hrozí zejména při pěstování v malých nádobách, jinak ji k životu už nic nevzkřísí, ani hluboký zpětný řez ne.
Na jaře rostlině přilepšíme hnojivem pro rododendrony, ale není to nutné.
Bez práce nejsou koláče, nýbrž brsleny
