Článek
Po botanicku se jí říká Monarda, pochází ze severní Ameriky a na své pouti po českých zahrádkách nás přesvědčuje o kvalitách, které jí vynesly renomé v mnoha zemích světa. Zamilují si ji nadšenci zahradní divočiny, květinových aranží i nevšedních chutí a vůní.
Ach ta vůně. A ty barvy!
S opravdovou kopřivou má zavinutka společné jen to, že se rozrůstá do nemalých trsů. Zato s kopřivou, co nežahá – hluchavkou – ji pojí příbuzenské pouto, jelikož obě náležejí do čeledi hluchavkovitých. Tato čeleď je tak úžasně pestrá, že z ní můžeme sestavit celé bylinkoviště.
Zavinutka, která nakvétá od konce června do půlky září, se na něm ráda shledá s dobromyslí, šalvějí, yzopem, levandulí, jablečníkem i srdečníkem, mátou i meduňkou. Zářivě bílé, růžové, fialové a červené pyskaté květy, které jsou vtěsnané do uličnicky střapatých hlávek, hrají forte na záhonech inspirovaných divokou prérií, v nichž převládají trávy doprovázené americkými trvalkami typu rudbekie, echinacea, sporýš, krásnoočko.
Oáza klidu ve venkovské zahradě
Co na zavinutce baví profi designéry, je její proměnlivá tvářnost. Tu využijeme i při vázání kytic. Zatímco před temnolistou tavolou (Physocarpus opulifolius) Diabolo nebo nad sněhobílou hladinou z květů vrbiny sehnuté (Lysimachia clethroides) vyzařuje moderní šarm, v sousedství plamenek, pakmínu (Ammi majus), divizen a krásenek vypadá jako rošťanda z chalupy.
Léto v konývce reprezentují sporýše, krásenky, montbrécie, něžné krajky pakmínu a magentové zavinutky. V čerstvé vodě vydrží zhruba týden.
Jak je tvárná a vesele zářivá, tak je i voňavá. Nejsilnější vůni vydechují listy, stačí se jich jemňounce dotknout. Převládá bergamot, ale rozpoznáme v ní také borovici s mátou projemněnou květy mandarinky.
Příjemné aroma si stejnou měrou užijeme ve formě pot-pourri nebo horkého nápoje připraveného z lehce podrcených čerstvých či sušených listů, ke kterým můžeme přidat mátu, meduňku, doušku mateří nebo třeba hřebíček se skořicí.
Čerstvě nasekané listy chutnající po tymiánu s grapefruitem se hodí k dochucení pečeného masa, ryb, nádivek, luštěnin. Barevnými květy zpestříme saláty, dortíky či zmrzlinu.
Chrpa horská potěší svými květy dvakrát
Miláček hmyzích mlsounů
Na květ, který se rozvinul za svítání, neohrabaně usedl čmelák, aby posnídal. Hmyzím medvídkům ranní chlad nevadí, a tak se k nektaru dostávají dřív než včely. Ty se objevily, jakmile je z úlu vymámilo slunce, a hned mlsaly, co jim sosáčky stačily. Babočce admirálovi s rudou páskou přes křídla nenechaly ani kapku.
Zavinutka však květy neskrblí a sladkých zásob má dost pro celé hejno motýlů včetně neposedné dlouhozobky, která po vzoru kolibříka saje květní šťávu za letu, jako by tušila, že je to tak bezpečnější. Hustá květenství zavinutek jsou totiž ideálním lovištěm zákeřného osminožce běžníka kopretinového. Nevelký pavouk s velkým apetitem se nebojí včelích žihadel ani výstražných „očí“ babočky pavího oka. Číhá bez hnutí a chňap po nic netušící kořisti.
Strašák jménem padlí
Šmrncovnější sestřenice hluchavky se stonky rovnými jako pravítko a vysokými podle odrůdy od 50 do 90 cm vyznává slunce. To k ní může prosvítat skrze řídké koruny stromů nebo ji hřát v plné síle.
Vyžaduje stálou vlhkost, kterou v půdě pomáhá udržet asi 7 cm silná vrstva mulče. V suchu je schlíplá, předčasně odkvétá a sytost barev mizí pod škaredou rouškou padlí. Touto houbovou chorobou jsou zavinutky ohrožené i v přehuštěném porostu, kde listy po dešti osychají pomaleji. Proto rostliny sázíme na místo s dobrou cirkulací vzduchu v odstupech aspoň 40 cm a každé tři čtyři roky je zmlazujeme dělením.
Odkvetlé trsy sestřiháváme až na jaře. V zimě sledujeme, jak si s čokoládově hnědými plodenstvími hraje sníh a jinovatka.
