Článek
Hrnkované kosatečky a šafrány jsou už passé. Štafetu předaly chejrům, letním bledulím a sasankám, které barevnými květy vítají jaro s až dvouměsíčním náskokem oproti těm, co žijí v běžných záhonových podmínkách.
Skvěle vypadají samy o sobě, ale ještě velkolepějšího efektu docílíme, když od každého druhu koupíme aspoň dvě rostliny, které umístíme do samostatných nádob a postavíme vedle sebe do řady.
Na parapet s nimi!
Parapet slouží rostlinám v květináčích jako jeviště, na němž předvádějí své půvaby pěkně blízko našim očím. Je ideální k nashromáždění většího množství zeleně, pro kterou by se na stolku na terase nenašlo dost místa nebo by tam překážela.
Je-li okenní římsa příliš úzká či krátká anebo pokud úplně chybí, přimontujeme pod okna nástěnnou polici. Komu se nechce do zdi vrtat a bydlí v přízemí, tomu místo pro rostliny obstará podokenní stojan na květiny v podobě protáhlé desky či truhlíku na čtyřech nohách.
| Nezapomeňte! |
|---|
| Jestliže instalujeme květinovou scénku ve vyšších patrech budovy, parapet či polici vepředu i po stranách vybavíme ohrádkou, aby květináče nespadly při větru někomu na hlavu. |
Trojice pro inspiraci a dobrou náladu - Sasanka vábná (Anemone blanda)
Nápadnější sestřička „větrniček“, jak se říká našim domácím divoce rostoucím sasankám hajním (A. nemorosa), se chlubí květy nejčastěji v modré až fialové barvě, vzácněji bílými či růžovými, vždy však se zlatým očkem uprostřed, složeným z výrazných pylových tyčinek.
Rozevírají se do šířky 4 cm, ale jen za vlídného počasí. Pod zakaboněnou oblohou a s příchodem soumraku se zavírají. Hlíznatá trvalka, ne vyšší než 15 cm, potřebuje jak v květináči, tak na záhoně živnou půdu, která nesmí vyschnout!
Výborně snáší polostín pod opadavými dřevinami, kde má díky vrstvě listí větší šanci na přežití mrazivé zimy. Sasanky pěstované celoročně v květináči chráníme před mrazem taktéž silnou vrstvou listí anebo v chladném skleníku.
Křehkou sasanku vložíme do obalu s pestrým vzorem, který k ní přitáhne oči i v době, kdy zrovna nesvítí slunce nebo když se ke kvetení teprve chystá.
Bledule letní (Leucojum aestivum)
Z každičkého centimetru téhle okouzlující, na zahrádkách vzácně vídané cibuloviny tryská svěžest první roční doby. Na rozdíl od kurážné bledule jarní (L. vernum) působí subtilněji, byť ji několikanásobně převyšuje. Mohou za to štíhlounké stvoly, na nichž se při každém zafouknutí kolébají sněhobílé zvonečky květů, které nejsou tak nafouknuté a sedí na vrcholu obvykle po dvou až čtyřech.
Hrnkovanou rostlinu můžeme po odkvětu přesadit do trávníku, k jezírku nebo třeba pod sakuru do nevysychavé zeminy, kde se naladí na svůj běžný rytmus a v dalším roce vykvete přibližně v půlce dubna, někdy až v květnu. O několik let později vytvoří díky dceřiným cibulkám bohaté trsy, které když rozdělíme, získáme nové rostlinky úplně zadarmo.
Přestože má bledule letní ráda vlhko u kořenů, nesmí stát trvale v mokru, jinak uhnije. Obalovou nádobu po dešti zkontrolujeme a přebytečnou vodu z ní vylijeme.
Chejr vonný (Erysimum cheiri)
K veselé náladě časně jarního tria přispívá okolo 30 cm vysoký chejr nejen svou podmanivou medově ovocnou vůní, ale hlavně barvou květů, namíchanou z teple žlutých, oranžových a červených odstínů. Chejry vytvářejí hroznovitá květenství a stavbou se podobají dalším členům čeledi brukvovitých, jako jsou měsíčnice (Lunaria) či fiala (Matthiola). Otevírají se postupně odspodu. Květenství po zavadnutí odstraníme, abychom podpořili tvorbu postranních výhonů s poupaty.
Neošidíme-li zálivku a přísun živin, pokvete chejr klidně tři měsíce. Protože je krátkověký, nevyplatí se ho po odkvětu přesazovat do záhonu. Kdo rád vysévá, může si tuhle dvouletku, která se s chutí zabydlí i ve spárách v dlažbě nebo na zdi, vypěstovat ze semen.
Ač je chejr kytkou bezproblémovou, může ho ve stresu způsobeném suchem potrápit padlí (šedavý povlak na listech). Půdu proto udržujeme stále mírně vlhkou.
