Článek
Hřivnáč neboli Columba palumbus není žádný ničema, neznečišťuje zahradu ani v ní nepůsobí velké škody, naopak za nás ochotně vypleje záhon, ze kterého spolu s červíky vyzobává semena plevelných rostlin.
Navíc je to švihák, radost pohledět! Okouzluje zdvořilostí při námluvách i elegancí, s jakou plachtí vzduchem… Kdo by ho nechtěl mít za souseda?
Jak ho poznáme?
Pernatec z řádu měkkozobých má nádherná velká bledožlutá kukadla sebevědomého a zároveň zvídavého výrazu. Zorničky nejsou kruhové, nýbrž svisle zúžené. Zobák je klínovitý, růžovožlutý s měkkým, bělavě zbarveným ozobím.
Od ostatních holubovitých se hřivnáč odlišuje nápadnými skvrnami bílého peří na krku a křídlech, které kontrastují se zeleným límečkem a popelavě šedivým tělem. Světlejší hruď hraje do růžova až do vínova.
Statný, ne obézní
Holubisko málem velikosti slepice váží okolo půl kila. Krom semen trav a bylin mu chutnají bobule jmelí, cesmíny a břečťanu. Na podzim se láduje bukvicemi a žaludy.
Občas uždibne list salátu, zelí, klíční rostlinku hrachu či fazole, ale tím snad nikoho nerozčílí. Ze zvědavosti okouší pažitku nebo rozmarýn, nic mu ale nekoštuje tolik jako jetelové lístky!
Hostina na cesmíně. Červené peckovičky dokáže z větví oklovat během chvíle. Polyká je celé, stejně jako oblíbené bobule jmelí a nažky slunečnice.
Sběr semen. Že se hřivnáč potuluje v záhonu mezi trvalkami? Radujme se, nebude tolik práce s pletím! Rád totiž mlsá semena plevelů.
Rychle přivyká na krmítko, kam mu servírujeme zrní a kukuřici se slunečnicí, tu polyká celou i se slupkou. Nejraději sbírá potravu ze země. Kolébavým krokem na růžových pařátcích se producíruje po zahradě a vypadá jako pantáta po vydatném obědu.
Obědem se sám stává, jakmile ho zmerčí jestřáb, sokol či kuna. Anebo člověk. Někteří jej dodnes považují za lahůdkovou zvěřinu.
Bydliště: strom i truhlík
Nejen na vesnicích a předměstích, dokonce i mezi městskými budovami hledá hřivnáč zázemí k výstavbě hnízda a úkryt před predátory či nepříznivým počasím. Začíná s tím v březnu, kdy se vrací z jihoevropských zimovišť, tedy pokud není z hrstky otužilců, kteří naše hranice neopouštějí a zimu přečkávají v parcích nebo v bažantích remízcích.
Je libo čmelín, motýlovník či jiný hotýlek? Zahradě jen prospějí
Při výběru nového bydliště cílí na koruny stromů, jak je odjakživa zvyklý, a o čemž se stále ještě můžeme přesvědčit při procházce jehličnatými hvozdy, doubravami nebo u potoka s hlavatými vrbami.
Líbí se mu na lípách, jeřábech, akátech, javorech, nevyhýbá se však ani tújím na hřbitovech, zabydlí se dokonce i v chumlu jmelí na jabloni v sadu.
Nenajde-li vhodný strom nebo vysoké roští, vezme zavděk truhlíkem na balkoně. Ubytovává se v něm s takovou opatrností, že si toho muškáty s petúniemi skoro vůbec nevšimnou.
Zásnubní obřad
Při námluvách, které probíhají od března do dubna, se z tohoto znamenitého a vytrvalého letce stává hotový akrobat. Létá příkře jako šíp vzhůru, plácá přitom křídly, jako by vzduchem létaly facky.
Před nevěstou poklonkuje, až zobáčkem naráží o zem, čepýří se, nakrucuje a roztouženě houká. Běda každému opovážlivci, který se mu tou dobou připlete do cesty!
Hnízdo. Umělecké dílo to není, spíš střapatý chomáč. Čerstvé větvičky ulamuje přímo ze stromu, ty suché sbírá po zemi.
Páření. Probíhá nejčastěji ve větvích, ale hodí se i plot. Před odletem do zimoviště samička naklade až tři snůšky bílých vajíček.
Lásku holoubci zpečeťují vzájemným probíráním pírek. Hnízdo zakládají společně z chrastí halabala nakupeného nejčastěji na horizontálních větvích.
Samička snáší maximálně dvě bílá vajíčka. Jestliže propadnou hnízdem nebo je uloupí straka, stihne před říjnovým odletem k jihu naklást až dvě náhradní snůšky. Holoubátka se líhnou po necelých třech týdnech a do světa se vydávají, když je jim měsíc.
Rostliny v nádobách umocní půvab zahrady
Vodu, prosím
Hřivnáč je parádník a k osobní hygieně potřebuje vodu. Při dešti se vystavuje kapkám, jako by se sprchoval. Všelijak se naklání, střídavě přitom zvedá křídla, aby si mohl i pod nimi vyčistit a načechrat peří.
Setkání s kavkou. Společný přípitek svědčí o toleranci, která mezi oběma ptáky panuje. Napajedlo využívají i ke koupeli.
Postavíme-li do zahrady ptačí napajedlo s čerstvou vodou, bude se k němu rád vracet, aby se vyčvachtal nebo aby uhasil žízeň.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Kdo viděl hřivnáče pít, ví, že je to fenomén. On totiž jen neusrkne doušek a při polknutí nezakloní hlavu jako většina opeřených návštěvníků zahrady. Místo toho ji ponoří málem až po oči a zobákem, jako by to bylo brčko, vodu nasává dlouhými hltavými loky. Je to nádherná podívaná, která hned tak neomrzí.
