Článek
Kam paprsky míří od rána do večera, tam se bříze daří znamenitě. Touha po slunci ji rychle žene do výšin – v deseti letech měří kolem pěti metrů. Má velmi skromné nároky na úrodnost i vlhkost půdy.
Vytváří široce rozvětvenou kořenovou soustavu, jenže dost mělkou, takže vysává vláhu z povrchu a nechává ho často vyprahlý na troud. To pro rostliny představuje vážný problém.
Naštěstí existují druhy, jimž se pod průsvitným baldachýnem březových větví daří, a užívají si tam slunečního tepla i ochrany stínu.
Ostrov hojnosti
Místa, kde kořeny vyčnívají nad povrch a dál mohutní, až jsou tlusté jako buřt, se obtížně osazují. Problém řeší navážka čerstvé hlíny, vyztužená obrubou z kamení. Místo pustiny se tak na ostrůvku pod břízami zabydlel sympatický galimatyáš trvalek a plazivek.
Škornice (Epimedium) s barvínkem (Vin ca) se proplétají mezi plicníky (Pulmonaria) a čemeřicemi a tvoří peřinku nad cibulkami šafránů a modřenců. Barvu sem vnášejí květy rozrazilů (Veronica), zvonků a orlíčků (Aquilegia), které se tu přesévají s divokou nevázaností.
Ostrůvek vystupující nad úroveň trávníku zajímavě člení prostor a zároveň řeší obtíže s výsadbou u kořenů vynořujících se z půdy.
Řádek pro pořádek
Zahrada formálního typu má jasně daná pravidla a záhon přesného tvaru s pravými úhly, kopírující linku oplocení, vyjadřuje perfektně její charakter. Díky půlmetrové šířce se snadno udržuje.
Růžově kvetoucí sasanky (Anemone x hybrida), funkie (Hosta) a dlužichy (Heuchera) s vřesem a kapradím jsou v něm seřazené do řady vedle sebe, takže lépe prosazují své půvaby.
Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), která po vzoru břízy zlátne i pije jako duha, roste pod nejzazším cípem koruny, aby se k ní při dešti dostalo co nejvíce vody.
Úzký záhon je na údržbu nenáročný. Ani listí z něj není nutné vyhrabávat. To březové se rychle rozkládá na cenný humus a nemění zásadně půdní pH.
Nevšední kouzlo podzimní zahrady
Ve víru lučních květů
Bříza se zmnoženými kmínky zastřešuje několik metrů čtverečních. Jak je koruna rozkladitá, tak je vzdušná, a lístky rozvěšené ve větvích připomínají spíš roj motýlků, než aby tvořily mračna vrhající temný stín.
Štěstí pod ní najdou i květiny lučního charakteru. Kakost luční (Geranium pratense), jirnice (Polemonium), krásnoočka (Coreopsis), bělozářky (Anthericum), kopretiny, zvonky a hvězdnice s voňavou dobromyslí a šalvějí, doplněné jemnými trávami, si s březovou panenkou ve větru rády zatančí a dokreslí její éterické vzezření.
Luční porost vyzařuje stejnou lehkost jako bříza se zmnoženými kmínky. Pod korunou není tma, rostliny si tam užívají hru světla a stínu.
Listopad(k)ové aranžování rozzáří sychravé dny
Zátiší klidu a pohody
Zelená ulevuje očím při pohledu do předzahrádky u moderního domku, kde se sešlo hned několik odstínů téhle zklidňující barvy. Ve spojení s bílou kůrou vzniká osvěživý koktejl ušitý na míru městskému prostředí, v němž břízy nijak netrpí.
Okolo jejich kmenů vztyčených na hranici pozemku spojují síly skalníky (Cotoneaster) s hlohyní (Pyracantha) a stálezelenými listy odclánějí sousedy celý rok.
Pod nimi tkají hustý koberec kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum) s břečťanem, který se musí hlídat, aby nezamířil do koruny.
Předzahrádka u městského domku působí jako oáza klidu díky umírněné paletě zastoupené listovou zelení a bělobou březových kmenů.
Pestrá zimní paleta
Těžko říct, jestli je bříza hezčí při jarním rašení, podzimním zlátnutí, nebo jako nahotinka pod studenou zimní oblohou. Jasné je, že vhodné partnerské rostliny jí na působivosti neubírají.
Platnost tvrzení dokazuje pestrobarevná scénka, na které se oči popasou i v mrazu. Figuruje v ní borovice, líska, smyslně vonící kalina bodnantská (Viburnum bodnantense) a vrba (Salix alba) Britzensis s pruty v barvě pomerančů. Přímo u bělostných kotníků bříz se stydlivě červenají svídy (Cornus alba) Sibirica a neohroženě kvetou sněženky.
Nadchněte se pro modřence
