Bez práce nejsou koláče, nýbrž brsleny

A ty barvy! Opadavé druhy jsou mimořádně poutavé na podzim. Stálezeleným sezona nikdy nekončí a okouzlují celý rok.

Brsleny (Euonymus) vůbec jsou prototypem dokonalosti a mezi zahrádkáři se nejspíš nenajde žádný, který by pro ně nenašel využití.

Jestli vaše zahrada už dlouho prahne po výrazném oživení, vysaďte do ní brslen Fortuneův (E. fortunei). Stálezelený druh s mnoha kultivary je hustě olistěný od jara do zimy, navíc se pěkně strakatí. Buď krémově - pokud jde třeba o známou odrůdu Emerald Gaiety a Silver Queen -, či žlutě v podání Emerald’n Gold a Blondy.

Zvláštní vyznamenání si brslen pojmenovaný po skotském botanikovi Robertu Fortuneovi zasluhuje za svoji mnohotvárnost. Uchvátí sólo, zvlášť po ošmikání dokulata. Také v nádobách uplatňuje celoroční půvaby, ať už jako keř, či stromek s korunkou naroubovanou na štíhlém kmínku.

Z vícera rostlin můžete vypěstovat nízké bordury k orámování záhonů a cest a vyšachovat tak ze hry problematický zimostráz.

Více času vyžaduje tvorba živého plotu. Trpělivost se však vyplatí: stříhaná bariéra vysoká nanejvýš 1,5 m je hustá, působí elegantně a ledacos ukryje.

Necháte-li brslen růst volně, vyšle své dlouhé zakořeňující výhony do široka daleka, což se hodí při ozeleňování svahů a partií pod stromy. Zkříží-li mu cestu kmen, zeď, plot či pergola, probudí se v něm instinkt šplhavce srovnatelný s břečťanem.

Komu už se základní kostra zahrady po celý rok pěkně zelená a chce do ní vnést vzrušující proměny a co nejsytější barvy, oslaví konec sezony s opadavými brsleny. Jednu barvu za druhou od žluté přes oranžovou po růžovou, vínovou až šarlatově červenou na svých měkkých listech střídá až 6 m vysoký brslen Hamiltonův (E. hamiltonianus) s o půlku nižším brslenem plochým (E. planipes) a širokolistým (E. latifolius).

Ani český rodák brslen evropský (E. europaeus) barvami neskrblí. Keřovitě či stromkovitě rostoucí dřevina s výškou do 6 m a šířkou 2,5 m zpestřuje potoční údolí, polní cesty a lesní křoviny. V zahradě dává divočejší tvář nestříhaným živým plotům a vytváří ideální podmínky pro hajničky i další rostliny toužící po příjemném chládku.

Brslen křídlatý (E. alatus), který měří okolo 2 m a je víc široký než vysoký, na nic nečeká a rovnou rudne jako malina. Jeho pomalu rostoucí odrůda Compactus dosahuje sotva 1 m v obou směrech, takže se hravě vejde na verandu i do předzahrádky.

O pozornost s listy soutěží plody vyvíjející se z nenápadných jarních kvítků. Vypadají jako hrozný kýč: růžové tobolky po puknutí chrlí semena obalená v oranžových míšcích. Pro nás jsou kvůli srdečním glykosidům jedovaté, ale červenky s kosy si jimi zpestřují jídelníček a následně rozsévají semena po okolí.

Tobolky, které u vzácnějších variet mohou být i bledé, žluté či oranžové, vytrvávají do zimy. Tou dobou se pozornosti dožadují holé větve brslenu křídlatého, které díky korkovým lištám vypadají, jako by z nich trčely žiletky. Brslen bradavičnatý (E. verrucosa) má zase kůru posetou tmavými hrbolky.

Brslenům nevadí, když je necháte na chalupě bez dozoru nebo odjedete na dovolenou. Ani se neurazí, když je šoupnete do kouta. Jsou stále zdravé a rychle se vzpamatovávají i po útoku housenek předivky brslenové, které je občas zapředou celé do pavučin a okoušou. Krom bažin uspějí v partiích, které na první pohled vypadají jako nehostinná pustina.

Stín snášejí, ale více plodů a brilantnější zbarvení mají na slunci. Jakmile rostliny zakoření, nemusíte je zalévat ani hnojit. I bez řezu se obejdou, ale chcete-li, můžete je během zimní přestávky tvarovat či zmenšovat.