Barevná kouzla podzimu potěší nejen romantiky

Lákavou nadílkou se to hemží v záhonech i živých plotech a korunách stromů. Ať se za ní vypravíte do vlastní zahrady, k sousedovi, nebo třeba do arboreta, vezměte si s sebou fotoaparát.

V zimě vás pohled na pestré obrázky zahřeje na duši.

Jako sourozenci z čeledi vilínovitých si nevelká kuska (Fothergilla) s vilínem (Hamamelis) skvěle rozumí. Oba vyžadují slunné až polostinné místo s nevápnitou půdou. Nakvétají dřív, než se podél haluzí vyklubou zelené listy, které před opadáním žhnou oranží a nachem.

Nepálí, jak by se na první pohled mohlo zdát, a tak se ani sněhobílé květy sasankovek v jejich přítomnosti nerozpustí. Nádheru tria si do detailu užije každý, kdo projde po pěšině.

Není cílem mít vzorně upravený záhon, ale zdravé, šťastné kytky. Proto na něm nechte ležet aspoň část spadaného listí. Žížaly ho na jaře stáhnou pod zem, rozmělní a tím půdu načechrají a obohatí o živiny. To je pak rostlinám hej, jak vypovídají půlmetrové rozchodníkovce (Hylotelephium), vysázené před mladým doubkem.

Růžová barva jejich obláčkových květů se jako vlna přelévá do porostu svíd (Cornus alba), které s ostatními dřevinami tvoří bariéru proti větru.

Včelami uctívané hvězdnice nepolevují v kvetení, ani když je noční chlad štípe do tváří. Co úbor, to zlaté očko roubené paprsky v sytých tónech růžové a fialové.

Větrem rozevláté třtiny (Calamagrostis), čnící vysoko nad nimi, se radují ze slunečné pohody, která jim po lázni v ranní rose znovu načechrala blonďaté hlavičky. Vpředu krémově kvete hortenzie stromečkovitá Annabelle. Koncem zimy ji společně s trávami a hvězdnicemi seřízněte u země.

Rozkošné ozdůbky zavěšené ve větvích okrasné jabloně vnášejí do podzimní zahrady hravou radost a jiskrné barvy. Také do ní lákají kosy, kteří si počkají, až malvičky změknou mrazem, a pak je zhltnou jako jednohubky.

Komu strom letos neurodil, ať nepanikaří. I on si občas (klidně ob rok) rád odpočine. Podsázet ho lze nenáročnými plesnivkami (Anaphalis), na nichž jsou nejnápadnější perleťově lesklé listeny v odstínu starodávných krajek.

Nedávno barvou napodobovaly lesní mech, dnes jsou koruny statných javorů prošperkované zlatem a budí úžas nad tím, kolik podob na sebe mohou stromy během roku vzít.

Zezlátla také hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris), samodržná popínavka, jež si svými dlouhatánskými prstíky poprvé po patnácti letech sáhla až na okap pod střechou. Aby se moc neloudala a v létě štědře kvetla, potřebuje stálou vlhkost. Stejně jako břečťan toleruje stín.

Tvůrčí duše, které dovedou proměnit podzimní úrodu na bohaté kytice i jiné dekorace, zažívají žně. Růžové keře chrlí šípky nejrůznějších tvarů a velikostí. Činí se i mochyně (Physalis alkekengi). Ví totiž dobře, že ničím jiným člověku neudělá takovou radost jako svými nafouknutými oranžovými měchýřky.

Černě oplozené větvičky ptačího zobu, péřité laty trav či žluté chocholíky vratiče obecného (Tanacetum vulgare) vypadají dobře i poté, co uschnou.