Z historické celnice pohřbené pod betonem architekti vyloupli překrásný rodinný dům

Majitelé významného památkově chráněného domu v Kardamyli měli od samého začátku nezlomnou víru, že jej lze s velkou pečlivostí a úctou k historické hodnotě rekonstruovat a proměnit v moderní rodinný dům. Místní obyvatelé byli naopak vůči projektu rekonstrukce dosti skeptičtí.

A není se co divit. Stavba z 18. století sloužila v 60. letech minulého století jako motel, poté ji v rámci bezohledné rádoby rekonstrukce v podstatě pohřbili v betonu, aby pak už jen chátrala.

Když současní majitelé projevili dům Teloneio zrekonstruovat a využívat jako obytný, málokdo si uměl představit něco jiného než zopakování tehdejšího postupu. Ovšem nemohl se více plést.

Majitelé byli historickým charakterem stavby a celým prostředím přístavu od počátku uchváceni a neměli nejmenší touhu jakkoli jeho atmosféru měnit nebo snížit jeho historickou hodnotu. Naopak, chtěli v něm obnovit jeho původního ducha.

Architekti, které si pro rekonstrukci domu vybrali, měli naprosto stejný názor. I je lákalo představit si dům znovu jako domov a tuto jeho funkci v něm uchovat i pro časy budoucí.

Zbývalo jen přesvědčit místní úřady. A to zabralo osm dlouhých let. Architekti spolupracovali na rekonstrukci s odborníky z nejrůznějších oborů a vyplatilo se. Proměna domu na obytný ovšem byla velkou výzvou.

Teloneio vznikl jako opevněná celnice. Ve spodním podlaží byl sklad zboží a nad ním obranný prostor s kasárnami. Práce architektů se tedy zaměřila na tři aspekty - obnovu, propojení prostorů a volbu vhodných materiálů.

Při odstraňování betonových nánosů architekti narazili na původní kamenné zdivo, jehož nádheru se rozhodli opět ukázat světu. Tam, kde to bylo třeba, obnovili původní plášť původními stavebními metodami typickými pro stavby obranných objektů na poloostrově Mani.

Stejnou pečlivou obnovu dopřáli střechám – ve spodních podlažích pouze zdi otevřeli okny, aby bylo v domě opravdu možné bydlet a dostali dovnitř světlo.

Tím, že je dům tvořen dvěma budovami se zastavěnou plochou 250,3 m², bylo potřeba najít způsob, jak je propojit, aby je bylo možné využívat jako jeden celek. Do té doby byl mezi oběma budovami zastřešený dvorek, přičemž každá místnost měla přístup zvenčí.

Architekti tedy propojili místnosti v budovách mezi sebou, pomocí odvážného řezu do jedné ze zdí vytvořili prostor pro schodiště a oba objekty provázali.

Velmi citlivě přistoupili architekti i k volbě materiálů. Ty pocházejí výhradně z místních zdrojů, včetně mramorových podlah z lomu Itilo. Nábytek je dýhován dřevem z olivového dřeva a vstupní mozaika je seskládána z místních oblázků, přičemž při její tvorbě byly použity místní tradiční techniky pro opravy a spárování.

Dům zařízený jako druhý domov pro moderní rodinu má nyní čtyři ložnice, kancelář, tři koupelny a otevřený prostor propojující kuchyň, jídelnu a obývací pokoj.

„Dosáhli jsme toho, co jsme si předsevzali: provedli jsme nejmodernější historickou rekonstrukci a vytvořili tak elegantní druhý domov, který maximalizuje výhled na moře, s tokem mezi vnitřními a vnějšími prostory. Projekt také proměnil místní komunitu. Překonal výhrady při obnově milované památky a stal se atrakcí pro návštěvníky. Tím jsme se dostali vysoko nad rámec toho, v co jsme my a naši klienti doufali,“ neskrývají své potěšení architekti.