Článek
Obavy z nedostatku světla ovlivňovaly celý průběh rekonstrukce, proto byly voleny převážně světlé odstíny a důraz byl kladen na maximální propojovaní a otevřenost prostorů.
Rekonstrukci mělo urychlit narození syna Františka, přesto trvala, místo očekávaných dvou, tři měsíce.
Když se do řešení bydlení pro sebe a svou rodinu pustí zkušená architektka, je téměř úplně jasné, že o něm má svou představu.
Jinak tomu nebylo ani v případě Moniky Cihlářové z českého studia Schwestern, které založila spolu se svou sestrou Ivetou.
„Mou vizí byl prosvětlený otevřený byt bez zbytečných chodeb a s pocitem neustálého propojování všech prostorů,“ říká majitelka.
Zpočátku však nebyla úplně přesvědčena o orientaci bytu – kuchyň s obývacím pokojem jsou otočeny na severovýchod, slunce sem tedy v létě svítí jen do jedenácti, ložnice a dětský pokoj jsou situovány na severozápad.
Stavební zásahy
Třípokojový byt ze sedmdesátých let minulého století se nacházel v původním stavu, přičemž zděné bylo jen jádro. Velkým limitem rekonstrukce byly betonové nosné stěny.
Architektka původně plánovala vstupní prostory a chodbu úplně propojit, což je však v případě takovýchto stěn komplikované, a proto od tohoto kroku upustila. Dispozice bytu s výměrou 76 m2 byla dobrá a nebylo nutné do ní zasahovat.
„Nově jsme ale vyzdili stěnu mezi ložnicí a dětským pokojem, která ještě byla z dřevěného roštu, přičemž jsme ji mírně posunuli na úkor ložnice,“ přibližuje majitelka bytu stavební zásahy.
Bylo potřeba očistit stěny od původních tapet nanesených přímo na betonové zdi, vyzdít nové příčky v pokojích, rozvést novou elektřinu a vylít betonovou stěrku. Pak už následovalo vše ostatní.
Tak se František nastěhoval až v prvním měsíci. Hlavním cílem bylo otevřít dispozici bytu a vytvořit průhledy ve všech směrech, které jsou navíc umocněny posuvnými dveřmi s otvorem až ke stropu.
Ze sedačky je tak možné pozorovat vše z okna obývacího pokoje a zároveň i přes vstupní chodbu z okna v dětském pokoji.
Dalším sjednocujícím prvkem je litá polyuretanová podlaha ve světle šedém nádechu, kterou bylo možné aplikovat do všech prostor bez nutnosti prahů. Přes zmíněnou otevřenost je v bytě patrné rozdělení na část společenskou a část intimní.
Rozdělení je zdůrazněno i použitím odlišného materiálu pro nábytek. Ložnice a úložné skříně v chodbě jsou navrženy z borovicové loupané překližky, zatímco obývací pokoj s kuchyňským koutem jsou vyplněny masivním dubovým dřevem kombinovaným s jemně šedou deskou.
„Jedním z motivů bytu jsou kruhy, skleněné otvory ve dveřích do koupelny a na záchod, kruhová zrcadla, kulaté koberce a nakonec i kulatý jídelní stůl. Já jsem vždy snila o kruhovém jídelním stole. A ačkoliv jsem původně zvažovala nějaký zajímavý retro kousek, nakonec jsem si ho podle vlastního návrhu nechala vyrobit. Dalším propojovacím elementem jsou lustry - prototypy z naší kolekce Derviš, které vznikly ve sklárně v Novém Boru,” doplňuje architektka.
Jednoduchost, nenápadná barevnost, důraz na kvalitu materiálů a řemeslný detail. To jsou prvky charakteristické pro byt, který architektka zařídila pro sebe a svou čerstvě rozrostlou rodinu.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.