Vila v moderním venkovském stylu nabízí prostředí plné klidu a vyrovnanosti

Řekneme-li v Česku „venkovský styl“, vybaví se většině lidí interiéry zařízené rustikálně, někomu se možná vybaví i jemná letní atmosféra Provence. Brazilský bytový architekt, jenž je vyhlášený svou schopností provázat historické prvky s ryze moderními a vytvářet zajímavé eklekticky laděné prostory, si pod tímto pojmem představuje ovšem něco trochu jiného.

Jde mu především o atmosféru a v jistém smyslu hmatové vjemy. Venkov v této vile reprezentují použité materiály - dřevo, vlna, bavlna, kámen… a tvary, které jsou spíše zaoblené.

Vybrané kusy nábytku, opět hezky nakombinované z hlediska stylu i stáří - nezřídka působí ležérním dojmem a zvou hosta k tomu, aby si na nich pohověl. Stejný klíč pak použil i při výběru uměleckých děl do jednotlivých místností, ať již to jsou plastiky nebo obrazy.

Vila je rozdělena do dvou podlaží (222 m2 a 315 m2), spodní je typickou denní zónou, kde rodina tráví většinu společného času.

V centru půdorysu je umístěna kuchyň se snídaňovým stolem, k němuž architekt připojil trojici židlí na jedné straně a masivní dřevěnou lavici na druhé. Z kuchyně pak vede cesta do větší jídelny, kde je do dlouhého masivního jídelního stolu pro deset strávníků implementována varná deska.

Stranou jídelní zóny je pak obývací část rozdělená na dvě posezení. Větší zaujme velmi pestrou nabídkou nábytku, jejž lze k usednutí využít. Není to jen sedací souprava, ale hlavně rozličné druhy křesel, sedáky nebo špalek. Stejně pestře jsou vybrána křesla pro menší posezení.

Část přízemí je rovněž vyhrazena pro ubytování personálu.

Druhá, soukromější obývací zóna je v patře, kde je umístěna v samém středu podlaží. Doplňuje ji televize, ale především nabízí hezký výhled na zahradu.

Okolo ní jsou pak rozložené čtyři ložnice, z nichž každá má vlastní koupelnu a menší šatnu, plus jedna hlavní, do níž se přichází skrz šatnu a doplňuje ji velká koupelna se samostatně stojící vanou.

Majitelé vily společně s interiérem řešili také vzhled zahrady. Jejich základním požadavkem byla co největší přirozenost, aby veškeré prvky, a zejména rostliny a stromy působily dojmem, jako „by tam byly odjakživa“.

Na pozemku o výměře 2875 m2 chybělo jakékoli zázemí k bazénu, a tak architektovi připadl úkol navrhnout i to.

Jeho prvním cílem bylo umístit a orientovat je tak, aby nebránilo výhledu na bazén z domu. Zároveň chtěl vytvořit prvek, který nebude bezduše kopírovat styl domu, ale bude představovat samostatný útvar v krajině zahrady. Nakonec zopakoval pouze výrazné horizontální linie.

Architekt vytvořil na zahradě dva objekty, z každé strany bazénu jeden, které mají propojenou střechu. V obou případech je to jen lehká konstrukce doplněná elegantní dřevěnou mříží, která je v případě potřeby může uzavřít.

Větší část, blíže domu, je venkovní kuchyní s toaletou a posezením, ve druhé jsou venkovní pohovky k odpočinku a lázně. Stavba má v obou částech jen jednu stěnu a obě jsou v jedné ose.

Zahradní stavby se sice svým stylem od vzhledu vily odlišují, základní rys a myšlenku však mají totožnou - nabízejí rodině prostředí ke klidnému odpočinku a chce-li, třeba i zahálce.