Článek
Na místě, kde při německých náletech během druhé světové války bomba vážně poškodila jeden z dvojice domů postavených v 19. století, postavili v 50. letech minulého století nový. Ten ale dosloužil a v roce 2008 byl zdemolován.
Od té doby zelo místo vedle osiřelého viktoriánského domu s typickou cihlovou fasádou a arkýřovým oknem až do nedávné doby smutnou prázdnotou.
Architekti navrhli čelní fasádu domu tak, aby věrně napodobila okolní viktoriánskou zástavbu a dům tak vypadal jako rodné dvojče svého historického souseda.
Architekti dosáhli dokonalé věrnosti ve všech detailech.
Pozemek ovšem získal majitel, který se v památkově chráněné části města rozhodl postavit nový rodinný dům.
Úkol pro jím oslovené architekty nebyl snadný. Ti nakonec vymysleli způsob, jak svým klientům navrhnout sice zcela moderní bydlení, ovšem tak, aby při pohledu z ulice vznikal dojem, že jejich dům je oním ztraceným dvojčetem svého souseda.
Právě moderně vyhlížející část domu jej umožnila i důkladněji otevřít světlu. Do rovné střechy přízemí je zasazen i světlík, aby se kuchyně s jídelnou doslova koupaly v záplavách slunečních paprsků.
Moderně pojatá část domu se liší nejenom svými tvary, ale i barvou cihel. Hluboko zasazená okna umožnila proměnit vnější parapet v praktické truhlíky.
Dům má stejnou cihlovou fasádu a dokonce stejné arkýřové okno. Architekti ale šli při snaze o sjednocení vzhledu novostavby a viktoriánského domu do všech detailů, a proto opatřili okna i vchodové dveře typickými bílými překlady a krakorci. Zopakovali tak vzhled domu, jenž je v ulici běžný.
Hlavní část domu má tedy tvar kvádru, k němuž z boku přiléhá menší, mírně zasunutý dozadu, v němž se nachází vchod. Právě tak navrhli i nový dům. Aby však prostorově netratil, je na zadní straně povysunut dozadu.
Za historicky vyhlížející fasádou se ukrývá zcela moderní interiér.
Přízemí je vyhrazeno pro každodenní život rodiny, horní podlaží slouží jako soukromá a odpočinková zóna.
V interiéru domu se doplňují šedá a bílá výmalba, jež protepluje spousta dřevěných prvků.
Právě ona „menší část” je nejzajímavější z celého domu, neboť je to právě ona, kterou architekti určili jako prvek, jenž prozradí divákovi pravý věk stavby. Na první pohled se dokonce může zezadu zdát, že jde o novodobou přístavbu!
Na rozdíl od zbytku domu je totiž zadní strana této části postavena z moderních, betonově šedých cihel a jednotlivá patra jsou až důsledně moderně hranatá.
Především je ale tato část fasády v maximální míře otevřena velikými hranatými okny s černými rámy, která do interiéru přivádějí spoustu světla.
Převážně bílou barvu kuchyně oživuje jemný vzor obkladů v růžové barvě.
Šedou barvu z jiných částí domu zastupují v kuchyni nerezové povrchy trub.
Ne úplně tradičně řešené schodiště vytváří v domě specifickou atmosféru a je také prostorem, kde se mohou potkávat všichni členové rodiny a komunikovat spolu.
Šedé cihly těsně přiléhající k tradičním režným na zadní straně vytvářejí zvláštní zajímavé napětí, kdy divák váhá nad tím, kde končí viktoriánská zástavba a kde začíná novostavba.
Vzhledem k tomu, že i režná část domu je novostavbou, lze tento rozpor chápat i jako hádanku nebo roztomilý vtip.
První mezanin slouží jako malá pracovna.
Také schodiště uzavírá shora světlík.
Mezipodesta mezi prvním a druhým patrem slouží jako další místo k posezení a práci, nebo třeba jen četbě.
Dům má celkovou plochu podlah 203 m², jež je rozdělena do tří podlaží. V přízemí, do nějž se vstupuje z ulice a lze jím projít na zadní zahradu, se odehrává každodenní život rodiny. Je zde především obývací pokoj (v historické části domu) a kuchyň s jídelní zónou (v moderní, zadní části), již kromě velkého okna osvětluje i světlík ve stropě. Zde je také toaleta a technické zázemí domu.
Koupelna ve druhém patře je společná pro všechny pokoje.
Zajímavě je v tomto domě řešeno i schodiště se zábradlím z překližky překryté dubovou dýhou. Návštěvník na ně vstoupí v prostoru naproti hlavnímu vchodu, ovšem to se pak provléká do dalších pater mezi „starou” a „novou” částí domu. Jeho první mezanin tak slouží jako studovna s výhledem na zadní zahradu.
V prvním patře je ložnice majitelů domu s vlastní koupelnou a také první z pokojů. I ten je doplněn vlastní koupelnou.
Ve druhém patře je trojice dalších pokojů dělících se již dohromady o jednu koupelnu. I horní mezipodesta schodiště je funkčně využita, je zde posezení u okna.
Půdorys přízemí
Půdorys prvního patra
Půdorys druhého patra
Řez domem (vlevo) a zadní fasáda
Jakkoli se dům z exteriéru na straně ulice tváří historicky, jeho vnitřek je zařízen zcela moderně. Převládá zde kombinace bílé a šedé barvy, celek ovšem nepůsobí nijak studeně díky velkému množství dřevěných prvků, které interiér pocitově proteplují.
Rodina tak získala zajímavé a ryze soudobé bydlení ve čtvrti města, která si udržela svůj historický charakter.
Může se vám hodit na Seznamu:
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
