Rozšíření domu z pěti různých materiálů nabízí klidné prostředí k odpočinku

Úkolem, s nímž se architekti měli vypořádat, byl návrh rozšíření k již existujícímu rodinnému domu, do nerovného terénu. Klient si přál vytvořit pokoj s prostorem na spaní, s obytnou zónou a koupelnou.

Interiér takového pokoje měl být pokud možno hezky provázaný s bujnou vegetací, jež na pozemku roste, zároveň však měl poskytovat maximum soukromí.

Architekti se rozhodli pro konstrukci, která bude ze tří stran tvořena nosnými zdmi, které budou kvůli nerovnému pozemku částečně zanořeny pod úroveň terénu a kvůli ochraně soukromí budou také co nejvíce, až zcela uzavřené.

Tyto nosné zdi jsou postavené stylem, který připomíná komůrkové, anebo sendvičové zdivo. Každá je tvořena třemi vrstvami. V exteriéru je to buď kámen nebo cihla, v interiéru je to cihla. Mezi vrstvou exteriérovou a interiérovou je mezera o tloušťce 4-6 cm. Ta je vyplněna železobetonem.

Jedinou výjimkou je čtvrtá stěna směřující do zahrady. Její převážnou část zabírá prosklení usazené společně s dřevěnými sloupky na soklu z kamene, který je tentokrát na vnější i vnitřní straně.

Jak vysvětlují architekti, systém sendvičového zdiva s dutinami vyplněnými železobetonem zvolili proto, aby nemuseli uvnitř stavby používat sloupy. Zároveň na této metodě oceňují možnost využít vlastní zdivo jako bednění pro beton.

Vršek zdí pak uzavírají desky z betonu a dřeva. Na nich je teprve uložena lehká, pultová střecha s jednoduchou konstrukcí z masivního dřeva a izolační komorou.

Samotný pokoj nabízí vše, co si klient přál. Srdcem je prostorná ložnice s dvoulůžkem a místem k posezení i práci, nebo ke čtení. Příbytek je vybaven vlastní koupelnou, jeho chráněné zápraží může sloužit i jako příjemná terasa s možností posezení v exteriéru.

Díky velkému prosklení jedné ze stěn domku je v interiéru spousta denního světla a rovnou z postele hezký výhled na bujnou vegetaci na zahradě.