Nově přepracovaný interiér soukromé vily nabízí život mezi uměním

Host po vstupu do vily postavené v roce 2019 vystoupá zhruba polovinu výšky patra a vstoupí do rozlehlého obývacího pokoje. Ten je středobodem tohoto umělecky, ale přesto velmi střídmě zařízeného domova.

Jakmile člověk vejde, jako první jeho pozornost zaujme prosklená stěna odhalující výhled na průliv Bospor. Vlastní salon má přehledný, symetrický půdorys, dvojice sloupů jeho prostor rozděluje na tři hlavní části. Jejich zapracování do interiéru bylo obzvláště důležité.

Na jedné straně měly působit jako zřetelný rozdělující prvek, na straně druhé bylo žádoucí, aby působily co nejvíce subtilně. A především, jejich vzhled měl být dostatečně zajímavý, aby do uměleckého interiéru zapadly.

Architekti je proto „oblékli” do speciálně navržených kovových plášťů, které jim na zakázku přichystala společnosti De Castelli. Jejich barva přechází od antracitové k modré.

Přidáním nepřímého osvětlení implementovaného do stropu autoři dosáhli kýženého cíle. Člověk má až touhu se sloupů dotýkat, jak jej zaujmou.

Architekti pro zařízení salonu volili designový nábytek z 20. a 50. let minulého století, který je dodnes velmi ceněný. Jeho jednotlivé kusy, často pojaté jako solitéry v prostoru, tak rozmístili po místnosti způsobem, jako kdyby byly vystavené v galerii. Zároveň však stále nabízejí možnost plnohodnotného využívání ke svému původnímu účelu.

Na výběru nábytku se majitelé s nadšením podíleli. „Je tu například ikonický a velmi slavný konferenční stolek Noguchi od Isamua Noguchiho od Vitry. Nebo elegantní lampa Totem od Serge Mouilleho, která stojí jako socha na jedné straně prostoru. Na opačné straně salonu stojí zástěna s názvem Brick od Eileen Grayové, jejíž elegantní forma fascinuje diváka dodnes,” rozplývají se architekti.

Jedním z první důležitých úkolů rekonstrukce domu bylo vyspravení, přeleštění, a hlavně přelakování stávajících tmavočervených mahagonových podlah do tmavě hnědé barvy. Ta sjednotila prostor a umožnila vyniknout uměleckým dílům.

Všechny stěny v salonu nechali autoři pokrýt tapetami v dezénu semiše, což vytváří přesně ono žádané pozadí pro velkoformátové obrazy, které rodina vlastní. Živá barva uměleckých děl je díky tomu tím, co dodává prostoru potřebnou dynamiku.

Na protilehlých koncích salonu jsou vytvořeny dvě „kapsy”, které jednoduchý kvádrový tvar salonu ozvláštňují a v neposlední řadě rozšiřují. V jedné je umístěn krb, ve druhé na míru navržený minibar.

Tam, kde je krb, byla už původně zeď obložena čedičem. Architekti jej proto nechali restaurovat, přičemž jednolitost šedavého povrchu na pravé straně rozbili minimalistickými poličkami umožňujícími vystavení sbírky knih.

Na levé straně je pak ozvláštněním již zmiňovaná Mouilleho lampa. Zajímavostí je tmavé zrcadlové obložení stropu, který opticky zvětšuje „kapsu” a zároveň odráží magnolii, která roste venku pod okny.

Minibar na protilehlé straně je určený pro přípravu koktejlů během večírků pořádaných majiteli vily. Minibar je navržen tak, aby byl během běžných dní uschován za posuvnými panelovými dveřmi z tónovaného trubkového skla.

Díky rekonstrukci svého domova, jenž se rozkládá na ploše 240 m², a především pak proměnou obývacího pokoje, získala rodina to, oč velmi usilovala. Důstojný prostor pro vystavení svých sbírek výtvarného i užitého umění a tím i příjemné prostředí pro chvíle trávené společně se svými přáteli.