Možná náhrada za Libeňský most v Praze aneb Inspirace světovými unikáty

Situaci podobnou té v Praze řešili před časem v kanadském Edmontonu. Tamní železný most Walterdale byl po 100 letech provozu už příliš zchátralý na to, aby jej mělo smysl opravovat. Město se proto rozhodlo nahradit ho novou stavbou. Na svých stránkách obyvatele podrobně informovalo o každém kroku a pro větší přehlednost připravilo i názorná videa ukazující, jak výměna krok za krokem proběhne.

Práce začaly v roce 2013 a ke konci roku 2017 skončily. V současnosti je nový most již v provozu, ať již pro automobily nebo pro pěší. K mostu byla postupně přesměrovávána doprava na obou stranách koryta Severní Saskatchewanské řeky.

Samotný most je tvořen dvojicí oblouků překlenujících řeku, na nichž je zavěšen vlastní přejezd. Ten tvoří jednosměrná tříproudová vozovka a také stezka pro pěší. Ze strany pak k mostu přibíhá ještě jedna, samostatná pěší stezka, která řeku překračuje v půloblouku.

Za inspiraci si lze nepochybně vzít i rekonstrukci Sarajevského mostu ve španělské Barceloně a dle jejího vzoru vytvořit podobný, tzv. zelený most. Tento projekt svého času vzbudil velký zájem médií, protože jeho autoři, architekti ze studia BCQ arquitectura Barcelona, do něj zakomponovali zelené pergoly (v současné chvíli již pomalu začínají obrůstat), boky proměnili v zelené stěny osázené spoustou květin a také pozměnili prioritu jeho uživatelů, jimiž jsou nově pěší a teprve na druhém místě zůstali motoristé.

Povrch mostu je opatřen vrstvou fotokatalytického betonu pohlcujícího oxid uhličitý ze vzduchu a rozkládající jej na nezávadné látky. Díky rostlinám a této vrstvě tak most aktivně přispívá ke zlepšení ovzduší v dané části města.

Těleso mostu je vybaveno fotovoltaickými panely, čímž se minimalizují náklady na jeho osvětlení v noci. Svítidla jsou pak samozřejmě osazena LED zdroji.

Jako příklad velice nevšedního řešení mostu ve městě je možné si vzít dostavovanou severní stanici Køge v Dánsku. I ta se těší velkému zájmu veřejnosti a médií. Navrhly ji společnosti Cobe, Dissing+Weitling a Cowi.

Ve skutečnosti jde o lávku, která zajišťuje přístup k vysokorychlostním vlakům, lokálním vlakovým spojům a také na dálnici. Má podobu tubusu o délce 225 metrů. Ten se táhne přes veškeré propojované elementy, v okolí jej doplňuje navíc park a nádraží.

Ačkoli jde o „pouhý” most pro pěší, ve skutečnosti se při plném využití stane enormně využívanou tepnou. Podle předběžných výpočtů jím má denně projít na 90 tisíc lidí!

Také tento projekt sází na blízkost přírody, interiér tubusu bude vytvořen z přírodních hřejivých materiálů. Z vnější strany pak bude pokryt perforovanými ocelovými plechy.

Zaslouženou pozornost veřejnosti a médií si prakticky od zahájení své konstrukce v roce 2013 udržuje nejvyšší most světa, čínský Pej-pchan-ťiang, klenoucí se na údolím řeky Pej-pchan a spojující dvě čínské provincie Kuej-čou a Jün-nan.

Most zkracuje obyvatelům obou provincií cestu z města Liou-pchan-šuej do Sü-jan-wej z pěti hodin na necelé dvě. Ačkoli bývá označován jako nejvyšší most na světě, není to tak úplně pravda. Tento titul má pouze tehdy, počítá-li se za výšku mostu vzdálenost jeho plochy od hladiny řeky v údolí. Ta činí 565 metrů. Ovšem je třeba vzít v úvahu, že samotné údolí má hloubku kolem 500 metrů.

Čínský most je dlouhý 720 metrů a je součástí dálnice Chang-žuej, která měří 3405 km a spojuje město Chang-čou na jihu země s Žuej-li ležícím na hranici Číny a Barmy. Jeho výstavba trvala společnosti CCCC Highway Consultants tři roky a stála v přepočtu zhruba 2,6 miliardy korun. Otevřen byl poslední den roku 2016.

Nejvyšším dálničním mostem v Evropě je pak francouzský viadukt Millau. Právě tento most bývá někdy považován za skutečně nejvyšší na světě, neboť mu „nepomáhá” hluboké údolí pod ním. Navrhli jej architekti britského studia Foster + Partners.

Most je zavěšený na sedmi pilířích a jeho celková délka činí 2460 metrů. Jeho nejvyšší pilíř měří 343 metrů (což je více než Eiffelova věž s 324 metry), vozovka je v tomto místě 245 metrů nad povrchem země. Most překračuje řeku Tarn u města Millau. Most nemá rovný tvar, stáčí se do oblouku.

K nejzvláštněji vyhlížejícím mostům na světě patří určitě most Laguna u vesnice Garzón v Uruguayi. V porovnání s předchozími čtyřproudými díly vypadá jako státní silnice, ovšem jeho dominantním prvkem je kruh, který dva silniční proudy mezi sebou uzavírají.

Most je dílem uznávaného uruguayského architekta Rafaela Viñolyho. Cílem zdánlivě nesmyslného tvaru mostu je snaha zpomalit projíždějící řidiče, aby si mohli pořádně užít výhled na lagunu, kterou most překračuje. Stavba mostu trvala pouze 12 měsíců, dílo nahradilo tradiční raftový přívoz.

Nejdivočejší jízdu si pak nepochybně užívají motoristé na japonském mostě Ešima Ohaši, jenž přetíná jezero Nakaumi. Kvůli lodím projíždějícím po dním museli architekti navrhnout jeho nájezdovou rampu s úhlem stoupání (či klesání) 6,1 procenta na jedné straně a 5,1 procenta na straně druhé.

Jízdu přes most slabší povahy připodobňují k jízdě na horské dráze. Betonový most, který je třetí největší svého druhu na světě, je dlouhý 1,7 km, spojuje města Matsu a Sakaiminato a tím i provincie Šimane a Tottori.