Krbová vložka versus akumulační systém. Každá varianta má své

Doposud měly krby v domácnostech celkem jasnou úlohu: zkrášlit interiér z hlediska designu. Většinou neměly sloužit jako primární zdroj tepla, jen doplnit stávající systém vytápění.

Volba proto padá nejčastěji na volně stojící krbová kamna. Montáž těchto kamen trvá půl dne, maximálně den. Pro kamnáře to znamená výrobek pouze přivézt a zapojit.

Neméně oblíbené jsou krbové či kamnové vložky. S těmi už jsou ale spojené dodatečné práce, realizace tak zabere více času.

Současná situace však velí přemýšlet jinak. Prioritou není jen hezký design a trocha příjemného tepla.

Dnes se klade důraz na úsporu nákladů a maximální účinnost vytápěcího systému, což znamená výraznou změnu dřívějšího trendu.

„Aktuálně lidé nejčastěji vyhledávají akumulační systémy, kterými vytopí ideálně celý svůj objekt,“ vysvětluje Petr Banasinski, jednatel společnosti Hoxter. Značná poptávka je opět také po teplovodních systémech, které umožňují využít krb nejen k lokálnímu vytápění, ale i k ohřevu vody v akumulačních nádobách. Ta následně míří do topného okruhu, tedy např. do radiátorů či podlahového vytápění. Případně je možné ji použít i pro běžnou spotřebu.

„Obě řešení jsou si vzhledově velmi podobná, akumulační krby však pracují s nižším výkonem. Tepelnou energii akumulují pomocí vhodně zvolených materiálů a sálavým způsobem ji přenášejí do místnosti,“ popisuje odborník. Tato varianta je tak z hlediska přitápění ideální právě do novostaveb či pasivních domů.

Naopak u starších či špatně tepelně zaizolovaných domácností může být vhodným řešením zmíněný teplovzdušný krb. „Jeho hodinový výkon je mnohem vyšší, leckdy několikanásobný než tepelná potřeba prakticky libovolné novostavby,“ doplnil Banasinski. Zatímco dříve tuto variantu lidé volili zejména pro rekreační objekty, v posledních měsících ji začali poptávat i pro své domácnosti.

Do kuchyní se vracejí i sporáky, tedy kamna, která topí, ale zároveň se na nich dá uvařit. Takové 2 v 1, ovšem v modernějším vydání, než jaké znaly naše babičky. Využívají technologii dvojího spalování, jejich účinnost je tak přes 85 %. Přitom ale spotřebují mnohem méně paliva.

V nabídce jsou rovněž výrobky, které mají i výměník s vodou, dokážou tak vytápět i několik místností. Dvířka ze skla zase umožní sledovat plápolající oheň. A nemusíte se obávat, ani pokud jde o vzhled. Moderní sporák se stane nepřehlédnutelnou ikonou každé místnosti.

Své příznivce mají i typická kachlová kamna navržená na míru. Vedle klasiky ze šamotu s keramickým pláštěm vám dnes díky novým technologiím dokážou kamnáři postavit i topidla se supermoderním designem. Nebo dokonce taková, která vlastně vůbec nejsou vidět, protože vypadají jako normální omítnutá zeď.

Enormní nárůst poptávky po vytápění dřevem však s sebou nese i výrazně delší čekací doby, než bylo doposud zvykem. A to jak na samotné výrobky, tak na potřebný materiál.

Nedostatkové jsou třeba akumulační prstence nutné pro akumulační krby a obecně materiály se schopností akumulovat teplo, např. šamot.

Ani s termíny montáží nebo stavby krbů a kamen to není lepší. Kamnáři mají běžně vyblokované termíny na dlouho dopředu.

„Termíny mám rezervované na rok dopředu. S kolegou děláme větší kamnové stavby a vyrábíme si vlastní kachle. I tak ale každý měsíc řeším poptávky po realizacích nerezových komínů či připojení nebo stavbu malých kamen, což už bohužel nestíháme,“ říká kamnář Ondřej Šplíchal.

Rostoucí poptávka po kamnářích však podobně jako u jiných řemesel může narážet na nízký zájem o tento obor z řad učňů.

„Napříč ročníky máme v našem oboru deset až dvanáct učňů. Není to mnoho, navíc ze zkušeností vím, že se kamnařině ve finále budou věnovat maximálně dva z nich,“ uvedl Ondřej Šplíchal, který kamnařinu vyučuje na Středním odborném učilišti v Horní Bříze.

S podobnou situací se lze setkat i v Praze. „Učni nemají o tento obor v drtivé většině velký zájem. V Praze jich máme pět, jsou přitom sesypaní ze tří různých ročníků,“ konstatuje Vít Pešek ze Střední odborné školy Jarov, který je zároveň viceprezidentem Cechu kamnářů ČR.

Výrazně větší zájem je o rekvalifikační kurzy, jejichž absolventi dávají oboru naději. „Ať už jde o manažery, řidiče metra, či stavaře, v řadě případů již mají nějaké dovednosti či technické vzdělání, aby kamnařinu dělali kvalitně. Na kurzech sají jako houby a v budoucnu umožní našemu oboru dále růst,“ doplňuje Vít Pešek.

Úskalím je v tomto směru omezená kapacita dílen, kvůli které někteří zájemci končí na čekací listině a kurz absolvují až další rok. Podobně stabilní a vysoký zájem o rekvalifikace eviduje i Horní Bříza.

Výrazný růst poptávky po vytápění dřevem se promítá i do odvětví komínových systémů, kde je jedním z nedostatkových materiálů nerez. Kvůli růstu cen energií se totiž spousta rodin rozhodla pořídit si do svých domů, a to nejen do novostaveb, dodatečně komín.

„Nejvhodnější variantou pro tento požadavek je nerezový tříplášťový komínový systém, který se dá snadno umístit na fasádu rodinného domu a napojit na něj krbová kamna či krbovou vložku,“ popisuje Jan Housa, obchodní ředitel společnosti Schiedel, která prodává komínové systémy.

„Zároveň se masivně vložkují stávající starší komíny nerezovými jednovrstvými systémy.“ To jsou hlavní důvody, proč je i u komínových systémů nutné počítat s delšími dodacími lhůtami. „Aktuálně činí 25 až 55 pracovních dní,“ dodává.