Dům z poloviny minulého století vypadá jako nový. A návdavkem je i vyšší

Byl to starý a ne právě dobře zachovaný dům z 50. let minulého století ve čtvrti Vila Mariana. Jeho majitelem je mladá rodina se třemi malými dětmi. Ta si přála z domu vytvořit skutečný domov.

Domov, v němž se bude cítit pohodlně, kde bude mít každý dostatek místa, kde bude spousta světla, kde bude mít každý z členů pocit pohodlí a hlavně – kde bude zábavné žít.

Se svým přáním se obrátili na architektku Mariu Magalhãesovou, která navrhla úpravy interiéru, kde k nejdůležitějším zákrokům patřila integrace přízemí do jednoho celku navrženého v otevřeném plánu a hlavně, prakticky neviditelně propojeného i se zahradou a terasou s bazénem.

Rodina se tak nově může těšit z velkého, do písmene L uspořádaného obývacího pokoje se dvěma posezeními, z nichž jedno je koncipováno více formálně, zatímco druhé předpokládá spíše neformální způsob trávení volného času všech, nebo alespoň většiny členů rodiny pohromadě.

Obývací pokoj odděluje od sousedící jídelny s kuchyní shrnovací stěna, takže lze oba prostory od sebe buď izolovat, anebo je naopak propojit. Praktickým prvkem rozložení přízemí je umístění jídelní a kuchyňské části blíže terase s bazénem. Tím, že tato část přízemí má navíc podlahu z litého betonu a je ji možné snadno udržovat, stává se celý prostor jakousi přestupní zónou mezi „venku” a „uvnitř”, přičemž oběma stranám dokáže sloužit stejně dobře.

První patro domu je řešeno tradičně, tedy jako soukromá zóna vyhrazená především k odpočinku. Je zde veliký dětský pokoj, s ním sousedí koupelna, pak následuje druhý pokoj. Největší část celého patra zabírá ložnice rodičů, jíž doprovází nejenom vlastní koupelna, ale také dvojice šaten.

Novinkou, na jejíž realizaci je architektka obzvláště pyšná, je vytvoření druhého patra, vyhrazeného pro hry dětí. Díky němu se užitná plocha domu rozšířila na 400 m². Celý interiér tvoří prakticky jedna hala. V exteriéru ji obklopuje ještě střešní terasa.

Architektka musela velice pečlivě volit, jak nové patro pojme, aby příliš nezvýšila zátěž původní staré stavby. Nakonec zvolila kombinaci kovové kostry s výztuhami. Na střeše jsou velké květináče se zasazenými ovocnými stromy. To má nejenom praktický účel, ale zároveň tak děti budou moci vyrůstat alespoň trochu v kontaktu s přírodou.

Ačkoli původně byla hala plánovaná jako herna pro děti, její vyvýšená pozice nabízející nádherný výhled na okolní město ji proměnila v místo, které si oblíbila celá rodina.

Architektka ovšem nevytvářela v domě jen nové prvky. Stejnou měrou se snažila uchovat hmatatelné odkazy k jeho minulosti. Na některých místech (například v obývacím pokoji) nechala proto oškrábat zeď až na cihlu, kterýžto materiál je teď hlavním dekoračním prvkem interiéru.

Zároveň byla na schodišti do patra odstraněna malba, zpod níž vykoukla hezká kresba původní růžové žuly, jež byla společně s cihlami stavebním materiálem domu. Obzvláště dobře viditelným původním prvkem, který zůstal zachován, je dřevěná podlaha v obývacím pokoji.