Dům v kraji pěstitelů kávy vyzývá k odpočinku nad jejím šálkem

„Přemýšlení o architektuře, která interpretuje kontext, do kterého je vložena, citlivé čtení o místě, kultuře a lidech, kteří budou prostor obývat, může být jedním z nejlepších způsobů, jak najít odpovědi pro tvorbu designových konceptů,“ jsou přesvědčeni architekti Carlos Maia, Débora Mendes a Igor Macedo. Při návrhu domu pro své klienty hledali porozumění a propojení mezi místem a obyvateli, jejich zvyky a zájmy. Pochopení toho, jak moc je káva důležitým nápojem pro budoucí obyvatele, tak vyvolalo následující otázku: Jak vytvořit projekt, který ve svém konceptu reprezentuje vlastnosti kávy?

„Kvalita kávy je výrazně ovlivněna vlastnostmi země a podnebím, kde se pěstuje. Kromě toho je tento nápoj možná nejvíce příbuzný vzduchu, protože se pozná už podle vůně. V tomto smyslu byly země a vzduch velkou inspirací. Hmotnost a lehkost,“ říkají architekti. K naplnění tohoto konceptu dospěli prostřednictvím dvou hlavních prvků, které tento kontrast představují. Silné pigmentované betonové boční stěny odkazují k zemi a dvě tenké, bílé a zakřivené desky, které se „vznášejí“ nad domem, odkazují na vzduch. Slovy autorů návrhu „jsou jako dva listy papíru spočívající na stěnách, které jako by vyrůstaly ze země“.

Interiér domu, ukrytý pod prohnutými střechami, je rozdělen do dvou bloků: společenského a soukromého. Spojovacím prvkem mezi nimi je chodba umístěná ke straně a ohraničená dvojicí stěn v barvě místní zeminy. Tento prostor hosta už sám o sobě připravuje na odlišnosti v atmosféře obou částí domu.

Dům vsazený do svahu má hlavní vstup v horní části, kde je rovněž parkovací stání pro dva vozy. Zde jsou také tři ložnice, jedna hlavní a dvě menší, které se - na rozdíl od hlavní ložnice doplněné vlastní koupelnou - dělí o společné hygienické zázemí. Centrální prostor mezi oběma objemy vyplňuje terasovité nádvoří s vířivkou.

Společenský prostor domu pak slouží zároveň jako vyhlídka. Není divu, skrze jeho celou prosklenou stěnu je nádherný výhled do okolní krajiny, jejímiž krásami se lze kochat jak při společném posezení u jídla, tak při přátelském povídání nad již tolikrát zmiňovanou kávou.

Architekti si při návrhu počínali s velkou úctou k místní krajině. Žádný ze stromů, které jsou na pozemku, nebylo nutno kácet. „V projektu jsme se snažili porozumět tomu, jak může architektura prostřednictvím poetického jazyka vytvářet spojení mezi obyvateli a domem a vytvářet symboly odkazující na kulturu místa nebo lidi, kteří budou prostor obývat,“ uzavírají architekti.