Dům plný slunce vypadá jako most z kostek cukru

Pozemek o výměře 2400 m² umožnil majitelům nechat si postavit dům, který se pěkně roztáhne do šířky a nabídne tak hezké výhledy do okolní krajiny a samozřejmě na moře.

Architektka pak tento bonus ještě vylepšila tím, že samotnou stavbu pojala jako soubor bloků, které vůči sobě různě natočila. Každá z místností má tak vlastní charakter, který nelze tak snadno dopředu vytušit a každá hlavně odkrývá jinou část výhledu.

Zajímavostí je velká hravost, kterou architektka uplatnila při volbě tvarů jednotlivých bloků. Zatímco některé mají tradiční čtvercový půdorys, jiné pětiúhelníkový.

Jednotlivé objemy pak jsou na pozemek jakoby naskládány, stavba se tak se zdánlivou lehkostí přizpůsobuje, ba dokonce jeho svažitost využívá ve svůj prospěch. Bylo tak možné vytvořit přemostění venkovního prostoru, které dalo domu jméno.

Dvoupodlažní dům je určen převážně jako rekreační objekt, proto architektka věnovala velkou pozornost venkovním prostorům. Ty jsou s interiérem úzce provázané, některé z nich jsou ukryty právě pod uzavřenými objemy.

Hlavní veranda má pak prostor 100 m² a je v podstatě srdcem celého domova. Zde se konají všechna setkání s přáteli a rodinou. Doplňuje ji jak bazén, tak kuchyňská zóna, a nabízí výhled do obou hlavních směrů, tedy na moře s horami i na les.

Druhá veranda o podlaží výše je spojena s hlavní kuchyní a určena je pro více každodenní použití.

Samotný dům pak v sobě ukrývá obývací pokoj propojený s kuchyní, který doplňuje hned pět ložnic. Jedna z nich je pak umístěna samostatně, což ji předurčuje k využití coby ubytování pro hosty.

Hlavní ložnice určená pro majitele je v patře, je napojena na obývací pokoj s kuchyní. V případě, že jsou majitelé na dovolené sami, mají tak k dispozici prostě byt na jedné výškové úrovni. Ostatní ložnice jsou totiž ve spodním podlaží, kde mají přímý přístup do zahrady a k bazénu.

Koupelny pak architektka navrhla jako otevřené prostory s velkými okny od země ke stropu.

Do stavby je zakomponovaná garáž a stejně tak i prádelna, na niž v exteriéru velmi prakticky navazuje terasa na věšení prádla. Nechybí velká místnost sloužící jako sklad, samostatný prostor má i technické zázemí domu.

Fasáda domu má záměrně sněhobílou barvu, což je obvyklá barva staveb na Menorce. Oživujícím prvkem je pak pás z bílých posuvných okenic z perforovaného hliníku. Ty ponechávají dostatečné množství světla pronikat do interiéru, přesto jej ale příjemní stíní a zároveň poskytují soukromí.

Pás, který okenice vytvářejí, pak napodobila architektka i na zadní straně domu, kde jsou zdi uzavřené, bez oken. Vzhled domu díky tomu působí přirozeně homogenním dojmem.

V porovnání s fasádou působí interiér domu velice živě, a to díky většímu počtu použitých barev a materiálů. Stropy v některých místnostech nejsou bílé, ale mají zelenou barvu, aby podpořily pocit vzdušnosti.

Dřevěné prvky jsou ze světlého březového dřeva, podlahy jsou z litého hrubého betonu, který byl leštěn tak dlouho, dokud se neobjevilo zrno.

Koupelnové a kuchyňské desky jsou z bílého mramoru. Zelená barva se pak v domě objevuje ještě jednou, a to v koupelnách. V této barvě jsou spáry dlažby.

Architekta v domě nepoužila jediný zdroj světla, který by sloužil jako přímé osvětlení, všechny místnosti jsou nasvícené jen nepřímo, nejčastěji LED pásy skrytými nad stěnami. Ty pak doplňují porůznu roztroušené stojací lampy.

Jen nenápadně je nasvícený dům i zvenčí. Výrazně je ozářen pouze vstup, který doplňuje mohutný olivovník.