Dům na vyhlídce připomíná pohled do objektivu kamery

Na půdorysu ve tvaru písmene L vytvořili filipínští architekti rodinný dům, který měl být dle přání klientů co největší. Ač to možná při pohledu z ulice nevypadá, interiér nabízí 400 čtverečních metrů užitné plochy.

Stavba stojí na pozemku ohraničeném na východní a jižní straně vysokou zdí. Také na západní straně je hned v těsném sousedství další dům. Proto je v maximální možné míře otevřena směrem do ulice a malého veřejného parku.

Velké okno je orientováno tak, aby z něj bylo vidět dobře na košatý strom, jenž je domu nejblíže. Tento hezký výhled dal ostatně vile jméno – Viewpoint House, Dům na vyhlídce.

Stejně nevšedně, jako stavba působí při pohledu z exteriéru, je řešena také v interiéru. Základní prvek fasády – lichoběžníkové výklenky – se totiž důsledně opakuje v interiéru na stěnách i na stropech. Na některých místech díky tomu vznikají u oken místa k sezení a společnému povídání nebo k četbě, jinde díky tomu získává host dojem, jako by seděl venku a nikoli uvnitř domu.

Druhým výrazným rysem, který rovněž ozvláštňuje vzhled fasády a zároveň se – z logických důvodů – promítá i do interiéru, je perforace některých stěn. Otvory jsou vždy vytvořeny tak, aby sice propouštěly dovnitř čerstvý vzduch, zároveň ale jimi nepronikla voda při deštích.

Tento prvek volili architekti všude tam, kde chtěli chránit soukromí svých klientů před zvídavými pohledy ze sousedství, ale také například na západní stěně nad vchodem do domu, která je v odpoledních hodinách příliš vystavena slunci, a běžné okno by tak do schodišťového atria propouštělo až příliš mnoho slunečního světla a tepla.

Takto zůstává vnitřek domu stíněný, dovnitř se dostává jen ambientní světlo.

Zajímavým nápadem architektů bylo propojení na straně domu přiléhající garáže přímo s obývacím pokojem velikými prosklenými posuvnými dveřmi. Majitelé ji tak mohou využít jako prostor pro nejrůznější společenské události.

Jak vysvětlují architekti, pro Filipínce je běžným zvykem při všech významných rodinných oslavách, ať již to jsou křtiny, nebo požehnání domu, přivítat každého ze sousedství. Prostor, jindy využívaný jako garáž, se pak k takovému účelu dobře hodí. Hosté mají kam volně přicházet a zároveň tím nijak není narušováno soukromí rodiny.

Další uspořádání domu je již vcelku běžné. V přízemí je kromě obývacího pokoje velká jídelna, z níž lze vycházet na terasu s posezením. Za kuchyní je komora a technická místnost. Z jídelny se vstupuje do ložnice pro hosty, která má vlastní koupelnu.

V horním podlaží je kromě rodinného pokoje trojice ložnic. Každá z nich má svou vlastní koupelnu, hlavní ložnice v domě je pak doplněna i šatnou.

Jak vysvětlují architekti, dřevěné prvky v interiéru, navozující pocit útulnosti, jsou vyrobené ze dřeva, které si dodali sami majitelé. Jeho barvou pak byl dán charakter zbývajícího zařízení domu. Jsou z něj vyrobené například i knihovny se stolky umožňující pracovat či si jenom číst v klidu příjemného prostředí plného světla.

Chodba ve druhém podlaží je velice světlá díky oknům na jejích koncích. Jak upozorňují architekti, klienti si přáli mít tento prostor klimatizovaný.

Architekti jim ale doporučili mnohem jednodušší řešení – použití otevíratelných oken. Otevíratelné je dokonce i hlavní okno domu směřující do parku.

Architekti dům pojali jako útulný prostor ukrytý do sněhobílé betonové skořápky. Její vzhled ovšem výrazně ozvláštnili a tento výjimečný styl, na některých místech připomínající český kubismus v architektuře, přenesli i do interiéru. Zároveň dům vychází vstříc každodennímu životu moderní rodiny.