Dům mnoha tváří v Pardubicích je architektovou oslavou Holandska

Dům na trojúhelníkové, 400 m velké parcele tvoří sám téměř trojúhelník. Architekt se snažil využít každý volný metr. Prakticky vzato vytvořil na pozemku stavby dvě, ovšem na úrovni patra jsou propojené společnou terasou.

V užší, podlouhlé části jsou v horním podlaží ateliéry, kde architekt se svým týmem pracuje, v přízemí je pak malý soukromý klub, jenž slouží jako zkušebna pardubické poprockové kapely eNDee, v níž majitel domu hraje na basu.

Kdo se vydá na cestu kolem objektu, zjistí, že název domu je velice přiléhavý. Svému okolí totiž opravdu vystavuje hned několik tváří.

Na straně do ulice je část zdí čistě bíle omítnutých a na části je aplikovaná tzv. obtiskovaná fasáda patinovaná na šedo. Ta vznikla obtisknutím prken do ještě čerstvé omítky, takže zeď na první pohled vypadá, jako by byla obložená dřevem. Zadní zeď ponechává divákovi naopak pohled na přiznané režné cihly.

Právě z této strany dům velmi připomíná tradiční holandské stavby, dojem podtrhují i malé kovové balkonky, jež nechybí v žádném z pokojů. Ve spojení s kanálem Halda protékajícím hned pod nimi je iluze holandského prostředí téměř dokonalá.

Volba pozemku byla na jedné straně velice strategická, je příjemně blízko centru města, jehož obyvatelé nejraději všude dojíždějí na kole. Ale na druhé straně v sobě pozemek nesl jisté komplikace.

Bezprostřední blízkost hned ke dvěma vodním plochám, ať již je to kanál Halda nebo za ním ležící rybník, ovlivnila charakter podloží. Podmáčená jílovitá půda si vyžádala založení na 24 osmimetrových betonových pilotech.

Samotný dům má nosné zdi postavené z cihel vyplněných izolací z minerální vaty. Žádné další izolační materiály nejsou na zdech použity. „Chtěl jsem si tento materiál sám vyzkoušet,” říká architekt Klose.

V rozích domu jsou ocelové sloupy, které pomáhají nést stropy tvořené samonosnými betonovými deskami. Střecha je plochá. „Máme tam veškerou přípravu pro fotovoltaiku s tím, že přebytky energie se budou ukládat do vody ve vodní nádrži pod zemí,” plánuje architekt.

Mnoho tváří má rovněž obytná část interiéru domu. Projevují se zde jak holandské rysy (přiznané cihlové zdivo, absence záclon apod.), tak některé industriální rysy (přiznané betonové stropy apod.).

To vše doplňují prvky až s velice jemným rustikálnějším nádechem - krbová kamna zasazená do středu hlavního obytného prostoru, dřevěné podlahy, schodiště, dřevěná okna atd.

Výsledkem je příjemně a velmi pohodlně působící eklekticky zařízený domov, jehož největší předností je nádherný výhled velikými okny dozadu na Haldu a rybník. Aby tento pohled nic nerušilo, snížil architekt úroveň posezení v obýváku, takže je zapuštěno do země.

Nad jídelní zónou je pak volný prostor, neboť strop je v tomto místě 5,8 metru vysoko. Výšku dobře ilustruje pohled na komín krbových kamen, který architekt záměrně nezazdíval, ale ponechal ho přiznaný, pouze izolovaný několika plášti.

Komín tak pomáhá vyhřívat interiér domu, a to nejen v přízemí, ale i v patře. A jsou-li dveře do dětských pokojů otevřené, pak i těchto místností. K běžnému topení ale slouží především podlahové topení.

Nad kuchyní a částí obýváku vede galerie, na níž je jahodově červené piano. Je pravděpodobně prvním hudebním nástrojem, jejž návštěvník v domě zaregistruje. Poté, co se rozkouká, si ale brzy všimne postupně dalších a dalších. Aniž by to Aleš Klose musel nějak zdůrazňovat, je zřejmé, že hudbou jeho sedmičlenná rodina doslova žije.

Z galerie vedou dveře do dětských pokojů a také do ložnice rodičů. Tato místnost se jediná svým stylem poněkud vymyká charakteru domu.

„Přestěhoval jsem si sem nábytek z původního starého domu, který jsem měl zařízený v trochu historickém duchu,” usmívá se náš hostitel. A má pravdu, na člověka ihned dýchne atmosféra 19. století. Podtrhuje ji i architektův portrét na stěně vyvedený právě v tomto stylu.

„Mám rád ruch města, proto jsem chtěl mít okno do ulice. Je to vlastně jediný pokoj, který nemá výhled na rybník,” vysvětluje architekt.

Pokoje dětí zdobí fototapety, které udávají ráz každé místnosti a zároveň je i opticky zvětšují. Nejlépe je tento efekt využit ovšem v koupelně. Zde je velká fotografie aplikovaná na plastovém obkladu stěny. Je umístěna tak, aby člověk ležící ve vaně mohl hledět buď z okna na rybník po své pravici, anebo před sebe, kde je záběr z okna sousední místnosti směřující rovněž na rybník a Haldu.

Dům působí hned na první pohled jednoduchým jasným dojmem, v interiéru pak potěší svou vzdušností a útulností.

Architekt, jenž byl zároveň naším hostitelem, si postavil či zrekonstruoval už třetí dům v pořadí. A i v tomto případě zřejmě platí stará pravda, že teprve třetí dům, jenž si člověk postaví, je ten nejlepší.