Architekt zasadil úspornou dřevostavbu do panenské přírody Krkonoš

Zodpovědnost vůči těmto okolnostem a přísná regulace dala vzniknout jeho archetypální formě.

K této vnější podobě přibyl požadavek investora na sofistikované zpracování prostoru duchovně zaměřeného, nevšedního a čistého. Dům je uložen do svažitého terénu tak, že suterén má nástup ze spodní strany směrem k venkovnímu bazénu.

Hlavní vstup a příjezd je pak orientován do nadzemního podlaží v horní části pozemku. Celý suterén je ze železobetonu. Nadzemní část objektu je čistou dřevostavbou.

Krov je tvořen čtyřmi rámy – lepenými plnými vazbami, do nichž je bílý pohled dotvořen třemi páry konvexně prohnutých polštářů pro lepší využití prostoru, akustickou pohodu a světelnou režii.

Zatímco zvenku je celý dům včetně střechy obložen modřínovými lepenými latěmi, uvnitř je celý čistý, bílý včetně podlah, aby sloužil jako bílý papír pro zakomponování umění v podobě pozitivního myšlení. Takto sám investor dům vnímá.

Dlouhá cesta lesem navozuje nedočkavost a stupňuje zážitek z jeho atmosféry požadovanou měrou.

„Bonusem je přiměřená velikost domu a jeho příznivé úsporné užívání a udržování v daném místě. K tepelnému čerpadlu časem přibude přístřešek na auta vybavený solárními panely a skleník na zeleninu. Moje zkušenost s takto formálně čistými domy je následující: požadují je silné osobnosti, které mají vlastní představu o svém směřování, o svém místě na tomto světě a o hodnotách, které představuje jejich rodina.

Exteriér takových domů je charakteristický svou výtvarnou krásou, uměním stárnout a nořit se do zeleně. Vyjadřuje tím jakýsi souzvuk s vesmírem. Chápání jeho obyvatele, že nic netrvá věčně, ale i nenapodobitelnost a nenahraditelnost přítomného okamžiku.

Interiér takových domů svou čistotou nechává prostor myšlenkám jeho obyvatel a nechává vyniknout jejich osobnostem a intelektu, kterým při jeho obývání interiér zaplňují, zabydlují, zútulňují a poznamenávají,“ dodává architekt Zdeněk Fránek.