Architekt rekonstruoval trojici domků v duchu obrazu Vincenta van Gogha

Jak říkají architekti, trojice původních budov dávala člověku představu o někdejším stylu života na farmě. Bylo to jako vstoupit do Goghova obrazu Jedlíci brambor, popisují své první dojmy ze staveb. Podle názvu obrazu (Potato eaters) pojmenovali proto projekt Potato Shed, tedy Bouda na brambory.

Dodržet ovšem v rámci rekonstrukce režim všech budov tak, jak sloužily svému účelu, se ovšem hned na začátku ukázalo být nereálným cílem. Chtít proměnit původní obytnou stavbu usedlosti v moderní rodinný dům by totiž znamenalo zničit veškeré jeho základní charakteristické rysy.

Společně s klienty se architekti proto rozhodli ponechat jej jako domek pro hosty. Novou hlavní obytnou budovou se tak stal bývalý kravín. Zbývající budova a stáje nabízí rodině hned několik možností využití. Může sloužit jako ateliér, ale třeba také jako místo pro pořádání nejrůznějších kulturních akcí.

Někdejší kravín nevybrali architekti k proměně náhodou. Kromě toho, že odpovídal velikostí – stavba má nyní dohromady 200 m² plochy podlah, vykazoval také nejméně zachovaných historických prvků. Během druhé světové války jej totiž zničila bomba, a tak byl obnoven v 50. letech minulého století. Při té příležitosti se jeho výška zvedla, což poněkud pozměnilo dosavadní hierarchii budov.

Architekti kravín tedy zcela přebudovali, z původního objektu zůstaly pouze základy a pár zdí. Stavba je nově důkladně zaizolovaná, aby její parametry odpovídaly moderním standardům.

Přes moderní přístup a postupy se architekti snažili v maximální míře zachovat hlavní charakteristiky místního rustikálního stylu. To znamenalo volbu jednoduchých tvarů, uzavřených fasád, jen pár velkých stavebních otvorů, otevřené obklady kvůli lepší ventilaci a skulpturální vzhled.

Právě posledně jmenovaný rys se architekti rozhodli při tvorbě nové budovy podtrhnout. Dosáhli toho sjednocením vzhledu fasád i střechy použitím obkladů z dřevěných latí. Zdi domu jsou rovněž otevřeny jen několika, zato ale velkými okny, která přivádějí do interiéru dostatek světla a zároveň, která také odhalují výhled do zahrady.

Samotná okna jsou přitom pojednána v minimalistickém stylu, spíše než jako okrasný prvek jsou záměrně řešena tak, aby připomínala jen otvory vyříznuté do plochy dané stěny.

Některá z oken jsou pak kryta okenicemi, jež splývají s fasádou domu. Stejně „neviditelně” jsou řešeny i dveře, které jsou součástí obkladu a za nimiž je jako součást stavby velké okno nebo skutečné dveře. Laťové otvíratelné prvky, skutečná okna a dveře stíní, pouze v případě potřeby je možné je otevřít, například kvůli možnosti vycházení ven.

Zajímavě je řešen i komín stavby, který už na první pohled působí poněkud mohutně. Je to proto, že jsou do něj svedeny veškeré výstupy a komíny, které moderní dům potřebuje. Namísto jejich rozestření po celé ploše střechy architekti zvolili cestu jednoho robustního prvku.

Na nápad obložit dům dřevěnými latěmi přišli architekti náhodou, když v původním kravíně v části za mříží z latí popíjeli čaj a využívali jejího stínu. Přitom si užívali lehkého vánku, který k nim mohl volně proudit. Právě tyto výhody – tj. stín a přísun čerstvého vzduchu se jim na laťovém obkladu velmi zalíbily. Navíc, dům díky takovému řešení lze mít otevřený, aniž by do něj měla vstup zvířata nebo nezvaní hosté.

Dům je dvoupodlažní, má obytné podkroví. Host vstupuje do domu, kde jej uvítá prostorné zádveří. V něm je dost místa i na dva bicykly. Srdcem přízemí je velká společenská prostora uspořádaná do písmene L. Zde je kuchyňská zóna, na ní navazující jídelní a dále následuje část obývací.

Do strany pak pokračuje zóna pro další posezení například při kávě, nebo třeba společenských hrách. V přízemí je rovněž pracovna s velkým oknem, dvojice toalet a komora. V podkroví je dvojice pokojů, hlavní ložnice a dětský pokoj plus stejný počet koupelen.