Článek
V rámci znovuotevření Nové scény se Národní divadlo spolupodílelo na ideové architektonické soutěži s názvem Changing the face − Nová scéna Národního divadla. Cílem je rozvířit diskuze o vylepšení podoby Nové scény. Sousedící stará budova Národního divadla se totiž bude rekonstruovat, čeká ji oprava fasády. [celá zpráva]
Vyhlášení soutěže je snahou zajistit si potenciální zakázku
Soutěž o architektonicky nejlepší návrh nové fasády pro Novou scénu vyhlásila společnost DuPont, která vyrábí novodobé materiály. Společnost vyhlášením této ideové architektonické soutěže vyzvala architekty i studenty architektury, aby pracovali na transformaci fasády budovy Nové scény.
Jedinou podmínkou soutěže bylo použití fasádního systému od této firmy, soutěž tak jasně nahrává firmě a je snahou zajistit si potenciální zakázku. Vítězem se stal návrh z Corianu.
Zdeněk Lukeš, který usedl v porotě soutěže o přeměnu Nové scény Národního divadla, k historii stavby říká: "Původně stávaly v tomto místě klasicistní domy s jednoduchými fasádami, k nimž komponoval Josef Zítek svůj geniální projekt Národního divadla. V komunistické éře převládl názor, že „obyčejné“ domy musí nahradit nová výrazná dominanta."
Vlevo: návrh na dostavbu okolí Národního divadla z roku 1964, vpravo: výstava Changing the face právě probíhající na dvoraně Nové scény.
Zakázku na postavení budovy získal architekt Karel Prager, autor řady výrazných budov komunistické éry. Mezi jeho stavby patří Federální shromáždění, Makromolekulární ústav, Čs. státní (dnes Komerční) banka na Smíchově, koleje v Troji aj.
Na dlouhé přípravy nebyl tehdy čas, a tak vznikl narychlo jakýsi hybrid − těleso s kamenným pláštěm, který byl ještě překryt skleněnými panely, navrženými ve spolupráci s prof. Stanislavem Libenským.
Skleněné kostky, které nesou různé profily tvoří mohutný výrazný reliéf. Renovaci by si zasloužil spíš interiér budovy než její exteriér. Stavba je tak svébytnou plastikou, je to první příklad takového masivního využití skla na fasádě u nás.
Změna fasády od krále skla Libenského by byla chybou
Nutno dodat, že Stanislav Libenský je považován za českého krále skla a že jeho tvorba je uznávaná i v zahraničí. Nápad skutěčně změnit fasádu této stavby by tak byl neuváženým krokem, který by zničil výrazný artefakt naší historie.
Velkým oříškem pro architekta bylo odizolování budovy kvůli ruchu na Národní třídě. Její plášť tak tvoří přes čtyři tisíce kamenných desek ze zeleného mramoru. Podoba budovy se mnohým nelíbila, přezdívalo se jí dokonce "akumulační kamna", dnes je ale součástí podoby historického centra Prahy.
V rámci soutěže bylo odevzdáno celkem 40 soutěžních návrhů. Mezi nimi se objevila jak konvenční řešení, tak i výtvarně nekonvenční návrhy. Řada z nich tvarově kopírovala stávající podobu budovy.
Ze všech odevzdaných soutěžních návrhů je ve spolupráci s Národním divadlem uspořádána veřejnosti přístupná výstava na piazzettě Národního divadla a potrvá do 21. dubna 2010.
Detail skleněných dlaždic od Libenského rozhodně má své kouzlo. Zajímavými návrhy v soutěži bylo využití fasády pro digitální promítání programu nebo ukázek z představení.
Vlevo: návrh na dostavbu okolí Národního divadla z roku 1964, vpravo: výstava Changing the face právě probíhající na dvoraně Nové scény.