Dřez a baterie jsou nerozlučná dvojice

V reálném životě se obvykle musíme vypořádat s tím, že máme v kuchyni méně místa, než si opravdu přejeme. Proto je důležité vzít si na pomoc odborníka z kuchyňského studia, který dokáže navrhnout sestavu, jež dokonale padne prostorovým možnostem.

Vše důkladně a správně zaměří, zakreslí veškeré pevné stavební prvky (výklenky, přizdívky, nenosné stěny, parapety, dveře, okna a přípojky) a poradí si i s těžko přemístitelnými přípojkami: vody, odpadu a plynu.

V dřezu oplachujeme zeleninu, omýváme nádobí, než jde do myčky. Je to důležitý prvek v kuchyni, proto volbě věnujme dostatečnou pozornost, stejně jako baterii.

Z praxe se potvrzuje, že často chybujeme ve velikosti. Proto si dopřejme velký dřez, v němž pohodlně umyjeme i mastný pekáč po nedělním obědě. Stejně tak se zajímejme o mechanickou odolnost, životnost, údržbu. Až v druhém plánu zohledňujeme vzhled, design.

Vyrábějí se z drceného kamene, pojiva a barviva, mají často antibakteriální vlastnosti. Milujeme je hlavně díky široké nabídce tvarů, ale i barev (lze je snadno sladit s dřezovou baterií).

Směle nahrazují nerezové kolegy, protože jsou velmi odolné, případné škrábance jsou téměř neviditelné a materiál je probarvený v celé své tloušťce.

Je to klasika, stálice, která má své skalní příznivce. Nerez zvládne i vysoké teploty, je cenově dostupnější než novodobé materiály, často jde o chrom niklovou potravinářskou ocel. Nevadí mu chemické přípravky, je odolný vůči korozi.

Pozor, volte kvalitní provedení, nikoliv tenký plech! Nerezové dřezy se vyrábějí v lesku i matu, některé mají i texturu. Je to praktické, případné vrypy nejsou vidět, stejně jako zaschlé kapky vody.

Jsou z materiálu, který se skládá z polyesterových pryskyřic a dalších komponent vyztužených skelnými vlákny. Jde o levnější dřezy, konkrétně granitové jsou dražší, ale naoko jsou velmi podobné. Mají slušnou odolnost vůči chemickým prostředkům, škrábancům.

Mají neporézní, nenasákavý povrch, jsou příjemné na dotek, stálobarevné, odolávají i vysokým teplotám, jsou příjemné na dotek. Oblíbené jsou klasické dřezy v bílém provedení, ale mohou být i v černé, hnědé a béžové barvě. Dřez může být hladký a lesklý, ale i matný.

Údržba je stejná, tedy nenáročná. Většina výrobců radí umýt dřez univerzálními prostředky, keramika si rozumí s běžnými čističi i saponáty.

Pro volbu dřezu je zásadní šířka spodní skříňky (může být 45 cm, 60 cm), protože do skříňky pod dřezem se musí vejít všechny vaničky dřezu (u dřezů s odkapem může být odkap nad ostatními skříňkami).

Podstatným rozměrem je i hloubka. Běžná se počítá mezi 14-15 cm, ale to nemusí stačit pro plechy a hrnce. Je tedy moudré zvolit hloubku 18-20 cm, která je komfortnější.

Některé dřezy jsou otočné, jiné ne, neboť je v tom omezuje jejich design nebo umístění výpustí. A tak se dřezy označují jako levé nebo pravé, podle toho, na jaké straně je hlavní vana dřezu.

Způsobů montáže je několik. Obvykle jsou dřezy určené jen na jeden typ montáže, a to na horní, kdy se dřez zapustí do výřezu v pracovní desce. Ale je možné dřez namontovat i zespodu, zejména v kamenné desce, kde pak působí kompaktně.

Nástěnné: jsou umístěné na zdi, kde jsou napojené na rozvody vody. Díky svému umístění umožňují větší prostor mezi dřezem a baterií. Důležitá je rozteč, která musí odpovídat vzdálenosti vývodů teplé a studené vody. Často je to 100 mm nebo 150 mm.

Stojánkové: umisťují se buď na kuchyňskou linku, nebo přímo na dřez, což je praktické řešení. Kolem baterie se nemusí hlídat odkapávající voda, která by poškozovala pracovní desku (např. laminátovou).

Podomítkové: nabízejí moderní minimalistický vzhled, viditelný je pouze výtok vody a kohoutky nebo páka. Elegantní, nadčasové řešení. Náročnější na montáž i finance.