Článek
Přestože je dnes bobtail k vidění třeba na výstavách psů převážně jako společenské plemeno, nebylo to jeho původním posláním. Tomu napovídá i celé jméno plemene, tedy staroanglický ovčák-bobtail.
V Anglii, jako tradičním producentovi ovčí vlny, se vyskytovalo mnoho typů kvalitních ovčáckých psů. Bobtail byl vyšlechtěn z několika nejstarších a tradičních ovčáckých plemen.
Bobtail značí pahýlovitý ocas
Jako samostatné plemeno byl představen poprvé v roce 1873 na výstavě psů v britském Birminghamu. Bobtail znamená doslova pahýlovitý ocas. Je to historické pojmenování z doby, kdy se psům ocasy běžně kupírovaly.
Zajímavostí je, že údajně jeden ze staroanglických zákonů osvobozoval ovčácké psy s krátkým ocasem od toho, aby se za ně platily daně. Možná i to byl jeden z důvodů takové oblíbenosti bobtailů v jejich původní domovině.
K nám se první bobtail dostal v roce 1964. Největší popularity u nás plemeno dosáhlo v průběhu devadesátých let minulého století, kdy se ročně rodilo přes 200 štěňat.
Dnes si ho pořizují už jen opravdoví milovníci plemene, populační exploze už tak ustala.
Bobtail je na pohled velice atraktivní pes, ale i u něj by si měl zájemce nejprve dobře rozmyslet, zda si budou s tímhle čtyřnohým kamarádem navzájem vyhovovat.
„Než si pořídíme bobtaila, musíme zvážit dvě věci. Za prvé, zda máme dostatek času se psovi věnovat. Je to velký pes, který potřebuje hodně pohybu,“ vysvětluje Danuše Horáková, poradkyně chovu bobtailů v ČR a pokračuje:
„A pak - jeho bohatá a hustá srst vyžaduje pravidelné česání. Určitě není také vhodné ho celoročně držet venku. Bobtail je nejspokojenější, když může být se svými lidmi.“
Bobtailové jsou klidné a mírné plemeno, které se snadno učí. A samozřejmě, je přirozeně nenechavé.
Právě pravidelná péče o srst může být pro některé zájemce odrazujícím faktorem. V suchých letních měsících to není problém, ale především při jarních a podzimních procházkách je třeba srst vyčesat a odstranit z ní nečistoty.
Bobtail se totiž nebude majitele ptát, zda se může vyválet po dešti na cestě plné bahna. A protože je dnes bobtail ryze společenským plemenem, nebude majiteli příjemné, pokud se pes se srstí plnou bláta doma uvelebí třeba na koberci nebo gauči.
Nejlepší od registrovaného chovatele
Když už padne dobře promyšlené rozhodnutí pořídit si bobtaila jako dalšího člena rodiny, nastane otázka, kde si štěně koupit? Hledat v inzerátech na různých prodejních serverech je sice pěkné a zajímavé, ale bohužel je tady plno nabídek na štěňata bez průkazu původu. Proto spíš pátrejte po nabídkách registrovaných chovatelů.
V ČR zastřešuje chov Bobtail klub z. s., na jehož webových stránkách najde zájemce o plemeno plno důležitých a zajímavých informací, včetně aktuální nabídky štěňat a přehled s kontakty na jednotlivé registrované chovatele.
Kdo by si byl pomyslel, že z takového huňatého uzlíčku vyroste takový maxipes?
„Koupě štěněte s průkazem původu dává záruku, že si pořizujete psa bez genetických vad, bylo odchováno v odpovídajících podmínkách, je ve výborné výživné kondici, odčervené, očkované a čipované. U registrovaného chovatele máte možnost se přijít podívat na štěňata ještě před odběrem a vidět i rodiče, což je neméně důležité,“ upozorňuje Danuše Horáková. U seriózních chovatelů se cena štěněte pohybuje mezi 22-30 tisíci korunami.
Štěně od dobrého chovatele by mělo mít už základní socializaci, to znamená pozitivní vztah k člověku, nebát se ho a mělo by být v dobrém zdravotním stavu. Základní výchova, a dokonce i základy výcviku, by měly začít hned, jak se štěně dostane do nového domova.
„Začínáme s výchovou k čistotě, což rychle pochopí, kdy a kde má vykonávat svoji potřebu. Postupně také začínáme s učením povelů formou hry a odměn. Bobtail se učí rychle a rád. Jednodušší to je, když už doma máte vychovaného psa a štěně automaticky kopíruje jeho chování,“ říká Danuše Horáková.
S výcvikem pejska začínáme hned po jeho příchodu k nám domů.
Samozřejmostí pro každého majitele, nejen bobtailů, by mělo být prodělání alespoň základního výcviku v nějakém kynologickém klubu. Dnes prakticky všechny organizují i tzv. psí školky, kde se štěňata učí nejen základním povelům, ale přijdou do kontaktu také s jinými psy.
Zanedbáním výchovy a socializace si majitel připravuje pro sebe i pro psa život plný zbytečných omezení a komplikací.
Původně ovčácký pes
Bobtail je původně ovčácký pes, ale podobně jako řada dalších plemen své původní zaměření ztrácí. Stal se z něj především společenský pes. To však nemusí majiteli bránit v tom, aby se s ním nevrhl na nějaký kynologický sport.
„Bobtail není velký hlídač, ale jeho štěkot má zvláštní, typicky zabarvený tón. Budete-li s bobtailem sportovat, bude sportovat s vámi, máte-li chuť chodit na klidné procházky, bude se s vámi jen procházet. Bobtail je pes, který se přizpůsobí vašim potřebám a zájmům,“ vysvětluje Petra Márová, mezinárodní rozhodčí exteriéru psů, chovatelka a předsedkyně Bobtail klubu.
I dnes je možné s bobtailem zkusit pastevectví. Minimálně v rámci kynologických sportů.
Aktivitám, kterým se může majitel se svým bobtailem věnovat, je spousta. Dnes je už i u nás běžný pastevecký sport, tedy přesně to, k čemu byl bobtail původně vyšlechtěn. Ale jako většina pasteveckých psů se rád účastní jakékoliv činnosti, kde bude mít možnost pohybu. Třeba agility nebo obedience jsou pro bobtaila jako dělané.
Pokud se tedy rozhodnete pro toto plemeno, počítejte s tím, že bobtail není pro lidi netrpělivé nebo velmi zaneprázdněné. Bobtail bude vyžadovat vždy dostatek pravidelné činnosti a pohybu, a to nejlépe i se svým pánem.
Péče o srst je postrachem zájemců o bobtaila
Čeho se zájemci o chov bobtaila obávají nejvíce, je jeho dlouhá a huňatá srst a péče o ni. Skutečně je to někdy největší problém pro ty, kteří si dopředu o plemeni nesehnali dostatek informací.
„Srst dospělého jedince je nutné jednou za dva týdny důkladně vykartáčovat, zejména na místech, kde by snadno zplstnatěla,“ radí Petra Márová.
„Někteří majitelé si pořídí bobtaila jen proto, že se jim jako plemeno prostě líbí, a když zjistí, že péče o dlouhou a hustou srst přesahuje meze jejich trpělivosti, bez milosti psa stříhají. Samozřejmě, že pro psy těchto pánů jsou nůžky řešením, protože zanedbaná dlouhá srst plná chuchvalců s sebou nese nepříjemnosti jako uvízlé nečistoty, potenciální kožní problémy nebo úkryt pro vnější parazity.“
Toto velké plemeno potřebuje hodně pohybu. Další čas si pak vyžádá pravidelná péče jeho srst.
Přirozené osrstění bobtaila je ovšem jeho největší předností. Proto se stříhá jen výjimečně. Například lehký zástřih se provádí na výstavy nebo se stříhají staří psi, kteří už pravidelnou péči o srst hůře snášejí.
Také péče o uši je částečně spojena s péčí o srst. Zvukovody psa by měly být bez srsti, čisté a suché. Jen tak se majitel vyhne jakýmkoli zdravotním problémům s nimi.
Jsou to zdraví psi
Bobtailové netrpí v podstatě žádnými vážnými dědičnými chorobami. Stejně jako u ostatních velkých plemen je u něj nejdůležitější dobrý stav kyčelních kloubů.
V ČR jsou už od počátku, kdy se plemeno u nás objevilo, všichni chovní psi a feny vyšetřováni na dysplazii kyčelních kloubů a do chovu jsou pouštěni pouze jednici zdraví. Chovní psi a feny se testují i na další dědičné choroby, ale ty se u naší populace prakticky nevyskytují.
Bobtail je tedy plemeno, které při dobré péči a dostatku aktivit přináší svému majiteli jen radost. Protože jsou to psi mírní, klidní a nekonfliktní, hodí se i do rodin s malými dětmi.
A protože je bobtail velmi učenlivý a ovladatelný, je velice vhodný pro začátečníky. Prostě z původně ryze pracovního psa se postupem času stal také skvělý parťák a domácí mazlíček.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
