Článek
Jak název plemene napovídá, bylo vyšlechtěno v Africe. Přesněji v bývalé Rhodesii, dnešní Zimbabwe.
V zemi svého původu měl především chránit obydlí a stáda hospodářských zvířat před divokými šelmami. I před lvy. První zmínky o ridgebackovi jsou ze 17. století. Tehdy je ještě zmiňován jako „lví pes“. Později se začal používat díky svému vyvinutému čichu i jako pes lovecký.
Věřili byste, že by tohle dobračisko mohlo přemoci lva? A přesto k takovému účelu byl rhodéský ridgeback původně vyšlechtěn.
Od počátku je zmiňován také jeho typický exteriérový znak, který zůstal psům dodnes a který se odrazil i v jeho označení. Jedná se o takzvaný ridge (ridž), tedy pruh srsti na hřbetě, jenž roste opačným směrem, tedy dopředu. Od toho název ridgeback, tedy v překladu „hřbet obráceně“. U nás se první jedinci tohoto plemene objevili koncem 80. let minulého století.
Chce být s lidmi
Stejně jako u jiných plemen se postupem času a změnou životních podmínek praktické využití plemene proměnilo.
„Ridgeback je dnes především rodinný pes. Inteligentní, vyrovnaný a klidný společník. Chce být tam, kde jste vy. Proto není vhodný pro lidi, kteří by si ho pořizovali primárně jako celoročního hlídače zahrady. Pokud chcete parťáka pro váš volný čas, určitě s tímto plemenem neuděláte chybu,“ říká Hana Pánková, chovatelka a předsedkyně Českého Klubu Rhodéských Ridgebacků.
V moderní době a v evropském prostředí se ridgebackové využívají k mnoha kynologickým sportům, patří mezi ně hlavně ty s možností využití čichových dovedností.
Ale pozor, není to plemeno pro každého! Především je třeba si uvědomit, že dospělí psi dorůstají kohoutkové výšky až 70 centimetrů a mohou vážit i okolo 50 kilogramů.
I na to je třeba myslet při rozhodování, zda si rhodéského ridgebacka pořídit. Plemeno má navíc nekonfliktní, ale tvrdohlavou povahu. Kdo chce ridgebacka, určitě by měl mít s výchovou psa už nějaké zkušenosti.
Čas od času se objevují nabídky štěňat rhodéských ridgebacků bez průkazu původu. Zájemce o pořízení psa by se ale měl takovým nabídkám vyhnout. Také u rhodéských ridgebacků se můžete setkat s dědičnými chorobami, koupí psa bez prokázaného původu je riziko budoucích problémů se zdravím, ale i povahou, vysoké.
Chce být tam, kde je jeho smečka, tedy jeho lidská rodina. Není proto vhodným typem psa pro celoroční hlídání zahrady.
Kde si tedy štěně pořídit? „U ridgebacků platí stejná doporučení jako u všech ostatních plemen. Navštivte chovatelskou stanici a matku štěňat a na vlastní oči se přesvědčte, jak se fena chová, v jakých hygienických podmínkách jsou štěňata odchovávána a jak se jim chovatel věnuje. Podle mého názoru byste měli dostat odčervené, očkované, výborně živené, čistotné a socializované štěně,“ radí Hana Pánková.
Pokud chovatel není ochoten zájemce přijmout a chov mu ukázat, není u něj něco v pořádku a takovému chovateli by se každý zájemce měl vyhnout. Štěně rhodéského ridgebacka s průkazem původu lze pořídit už od 10 000 korun. Ale ze špičkových chovů může cena dosáhnout až 40 tisíc korun.
Všestranný pes
Jak ukazuje historie rhodéských ridgebacků, jedná se o poměrně všestranné psy. V dnešní době a našich zeměpisných šířkách pochopitelně není třeba hlídat stáda před lvy, navíc existují další ovčácká plemena, jež jsou lépe přizpůsobena našim klimatickým podmínkám.
Ale podobně jako jiné psí rasy, i ridgebackové našli své uplatnění v mnoha kynologických sportech. Samozřejmě je třeba vybírat ty nejvhodnější pro jeho fyzické předpoklady a možnosti.
Rhodéský ridgeback je dobrým kamarádem a hodí se i k dětem, je ale trochu tvrdohlavý.
„Nejvhodnější jsou pachové práce, lovecké upotřebení, poslušnost, coursing, záchranařina, znám však mnoho úspěšných ridgebacků v agility, dogdancingu, canicrossu či canisterapii,“ upozorňuje chovatelka a veterinářka Nikola Pánková z pražské kliniky Jaggy. „Pokud umíte ridgebacka správně a dostatečně motivovat, bude mít tendenci se vám zavděčit a udělá cokoliv,“ dodává.
S výchovou je třeba začít hned od štěněte. Pokud se rozhodnete chodit na kynologické cvičiště, je dobré vybrat takové, kde s ridgebacky mají už nějaké zkušenosti.
Přes některé drobné odlišnosti i u tohoto plemene jsou základem výcviku dva nejdůležitější body – důslednost a motivace. Pak se dá i s poměrně tvrdohlavým ridgebackem dosáhnout slušných výsledků. O tom svědčí to, že se dodnes také u nás využívá jako lovecký pes.
Péče o ridgebacka se nijak neliší od běžné péče o jiná psí plemena. Je třeba mu ovšem pravidelně kartáčovat srst, jinak jsou jeho krátké chlupy brzy zapíchané všude, v koberci i v čalounění nábytku.
Péče o rhodéského ridgebacka nijak významně nevybočuje z obecných pravidel péče o jiná plemena. Srst se musí pravidelně kartáčovat hlavně v době línání.
„Nejlepší zkušenost mám s použitím gumové masážní rukavice, kterou odstraňuji chlupy. Pokud je neodstraníte, budete je mít zapíchané všude po bytě v kobercích a čalounění. A z těch jdou odstranit jen velmi těžko,“ radí Nikola Pánková.
V srsti chybí podsada
V zimě, pokud udeří silnější mrazy, je třeba myslet na to, že plemeno pochází z Afriky. Tam sice také občas mrzne ale teplota pod minus deset stupňů je pro ridgebacka už extrémní.
Rhodéský ridgeback postrádá v srsti podsadu, a tak není izolován tak dokonale jako třeba severští psi nebo němečtí ovčáci. Proto také nepočítejte s tím, že by byl ridgeback celý rok venku. Na mrazivé zimní procházky není na škodu psovi pořídit alespoň vestičku, která kryje větší část trupu.
Pro nepředpokládané nouzové situace je dobré mít na zahradě kotec, v případě ridgebacka s dobře zateplenou boudou, kam se může před zimou a větrem ukrýt.
Ridgeback dostal své jméno podle pruhu chlupů na hřbetě, které mu rostou v protisměru.
„Ridgeback je obecně zdravé plemeno, které netrpí příliš specifickými zdravotními problémy,“ říká Hana Pánková. „Jako u každého psa velkého plemene je potřeba u rostoucích zvířat hlídat a podporovat zdravý vývoj pohybového aparátu,“ doplňuje Samozřejmě je třeba psy očkovat standardními vakcínami pro psy.
Na co si dávat při výběru štěněte rhodéského ridgebacka pozor a na co v průběhu jeho života? Všichni psi a feny, aby byli chovní, potřebují projít tzv. bonitací, kde odborníci posoudí jejich vzhled, chování a odhalí případné problémy.
Navíc jako u jiných velkých plemen musí být vyšetřeni na dysplazii kyčelních a loketních kloubů.
Štěňata je vhodné kupovat pouze od seriózních chovatelů, kteří nabízejí psy s papíry. Mnozí mohou zájemcům předvést i výsledky testů DNA.
Seriózní chovatelé nechávají dobrovolně své chovné ridgebacky vyšetřit i na některé závažné dědičné choroby. Testy se dnes dělají na základě DNA. Pokud tedy chovatel zájemci nabídne i výsledky těchto testů, jste pravděpodobně na správné adrese u solidního chovatele.
Na pozoru je třeba být před plachými zvířaty. Vrozená plachost je silně dědičná, život s takovým psem pak opravdu není pohodový ani pro něj ani pro jeho majitele.
Jak předcházet převrácení žaludku
Během života rhodéský ridgeback není nijak zvlášť náchylný k nějaké specifické chorobě. Jediné nebezpečí, které u něj hrozí, a vyskytuje se poměrně často, je torze, tedy převrácení, žaludku. Té se dá předcházet správným složením stravy, pes by měl být při i po její konzumaci v klidu, neměl by se fyzicky nenamáhat ani před a hned po nakrmení.
Torze žaludku má fatální následky, pokud se včas nezasáhne. Při jakémkoli podezření na torzi se musí se psem ihned k veterináři.
K příznakům torze žaludku patří oteklé a nafouklé břicho, neklid, zvracení nebo pokusy o zvracení, nadměrné slinění, těžké a rychlé mělké dýchání (eventuálně dechová nedostatečnost), apatie, citlivost na dotek břicha a jeho bolestivost.
Rhodéský ridgeback je plemeno, které může dělat radost celé rodině. Přes svou občasnou tvrdohlavost je to prima parťák do přírody i pro sport. Stejně tak se rád mazlí. S dětmi problém nemá, pokud je na ně zvyklý a je dobře veden. Ale i tady platí, že malé dítě by nikdy nemělo se psem zůstávat bez dozoru.
Patří k návykovým plemenům. Mnoho chovatelů po svém prvním ridgebackovi už jinou rasu nechce.
Je to plemeno, které dobře hlídá svou smečku-rodinu, na druhé straně případného útočníka napadne až v krajním případě. To je při současné evropské legislativě ohledně psů takřka ideální povahový rys.
„Rhodéský ridgeback je jedním z návykových plemen. Z vlastní zkušenosti vím, že když si pořídíte ridgebacka, už nikdy žádné jiné plemeno nebudete chtít. Je to láska na celý život,“ uzavírá Nikola Pánková.
Může se vám hodit na Seznamu:
Umí se i sám zamknout
Že jsou ridgebackové zruční psi, svědčí příhoda, kterou zažila Hana Pánková. Pravidelně jezdí se psy na srazy do jižních Čech. Po celém dni plném aktivit dali psy na pokoje v domnění, že jsou unavení a šli ven grilovat. Po nějaké chvíli šli psy zkontrolovat a zjistili, že nejdou otevřít dveře. Vchodové dveře byly zamčené s klíčem zevnitř.
Psi se v apartmánu nudili a zkoušeli, zda se nedostanou ven a podařilo se jim otočit klíčem v zámku. Plyne z toho zkušenost, že není dobré nechávat klíč v zámku zevnitř, protože ridgeback se dokáže v místnosti i sám zamknout...
