Test Opelu Insignia ST 2.0 CDTI: dálniční křižník na výbornou

Věrní čtenáři si na zmíněný test benzínové varianty jistě vzpomenou. Vrcholné benzínové provedení si ale koupí málokdo, i proto jsme si půjčili ještě dvoulitrový diesel o 170 koních výkonu. Doufali jsme, že bude mimo jiné jezdit s nižší spotřebou - benzín si řekl klidně i o 13 litrů. [celá zpráva]

Označit zevnějšek moderním by bylo nošením dříví do lesa, Insignia druhé generace přišla na svět během letošního roku a je vážně nádherná. Chromované linky nad okny jsou protažené až do zadních světel, což je detail velmi neobvyklý, ale abychom přiznali, přišel nám jako nejslabší prvkek vzhledu zádě auta.

Pokud vám u některých aut vadí velké plochy v kabině, v insignii se ničeho takového bát nemusíte. Ani ve dveřních výplních není žádný velký panel bez nějakého prolisu, hrany či prošití. Navázání dveří na palubní desku je velmi elegantní a vysoký středový tunel důkladně odděluje prostor řidiče od spolujezdce. Kávu si na benzince vždy kupte do největšího kelímku, který bude k dispozici, jinak do hlubokých držáků celý zapadne a bude se špatně vytahovat ven.

Kvitujeme head-up displej, díky kterému se na budíky téměř nemusíte dívat. Zobrazuje rychlost, informace adaptivního tempomatu a v dolní části instrukce navigace, otáčkoměr, informaci o hrající hudbě nebo paměť dopravních značek, podle toho, co si zvolíte. A pokud auto na pravé straně vozovky či na chodníku zaregistruje chodce, zobrazí ho na head-up displeji oranžovým piktogramem.

Za zmínku stojí ještě dva detaily. Jednak to je tlačítko otevírání pátých dveří, pomocí jehož obruče si můžete nastavit, jestli se páté dveře otevřou kompletně, do tří čtvrtin nebo vůbec – jestli je budete otvírat manuálně.

Pak tu jsou také elektricky sklápěcí zrcátka. Když podržíte tlačítko zamykání na dálkovém ovladači déle, sklopí se, ale stejným způsobem je musíte vyklopit, když pak chcete odjet. Nebo použít tlačítko u ovladačů seřizování zrcátek.

Dieselový motor pod kapotou nabízí 170 koní a 400 Nm a pohání přední kola přes šestistupňovou manuální převodovku. Oproti 260koňové benzínové verzi je samozřejmě o něco těžší a pomalejší, ale moment, kdy by výkon scházel, za celý týden testování nenastal.

Pravda, jezdil jsem sám nebo ve dvou, nikoliv s plně naloženým autem. A základní verze 1.6 CDTI by dostatečná nebyla, přeci jen je insignia pořád velké a těžké auto.

To ale není zcela špatně při tom, na co bylo tohle auto stvořeno – dlouhé cestování po dálnicích a silnicích první třídy. „Grands tours“ je můj nejoblíbenější způsob cestování a auto, které má bezmála pět metrů délky, je pro to ideální. Stabilita auta ve vysokých rychlostech je příkladná a podvozek je dost komfortní i na rozbitých českých dálnicích.

Špičkové je i utlumení interiéru. Hluku zvenčí, od kol či od vzduchu obtékajícího karoserii si vůbec nevšimnete ani v poměrně vysokých rychlostech. Nikdy bych si nemyslel, že to o dieselovém čtyřválci řeknu, ale tenhle motor má celkem hezký zvuk. Zapomeňte na kvedlání nebo rachtání, tenhle turbodiesel si hezky vrčí, a to i na volnoběh a při poslechu zvenku. Zpoza volantu okolo tří tisíc otáček je to ještě o něco lepší, mezi čtyřválcovými diesely jistě patří k těm nejlépe znějícím.

Už v úvodu byla nakousnuta spotřeba, je čas ji dokončit – průměr celého testu činil 6,6 litru na 100 km, a to za velmi svižné jízdy. Budete-li mít lehkou nohu, dostanete se k šesti litrům. Ovšem lehká noha je tu trochu problém – tohle auto maskuje rychlost tak dokonale, že vám 110 km/h na okresce přijde sotva jako osmdesátka. Neříkáme to jako plus ani minus, prostě jako fakt.

I tahle insignia byla vybavena matricovými LED světlomety s názvem Intellilux. Troufnu si říci, že patří k naprosté špičce, kterou dnes pořídíte. Svítivost zejména potkávacích světel by mohla být lepší – v tomto bodě se s kolegou rozcházíme –, ale svítí opravdu do velké dálky a hlavně, fungování světel je bez chyby, lepší než u srovnatelných světel Volkswagenů. Čidlo je velmi citlivé, světla na ostatní auta reagují velmi rychle, tady není co vytknout.

Negativem je chování tlačítka start-stop. Většina těchto systémů motor nahodí, když sešlápnete spojku. Ten v insignii však až ve chvíli, kdy pustíte brzdu. Při startování se nemůžete začít rozjíždět, pokud máte jen trochu citu k mechanice auta, a samočinné držení auta při rozjezdu do kopce funguje až od docela velkého sklonu.

Chvilku tedy vůz není nijak držen na místě, takže se při rozjezdu na semaforech do mírného kopce těžko ubráníte couvnutí. Řešením je lehce pustit a zase hned sešlápnout brzdu, to motor naskočí, ale vy stále stojíte na místě. Anebo můžete start-stop vypnout a je vystaráno.

U většiny aut, kterými díky své práci jezdím, si říkám, proč bych si je měl koupit. V případě Insignie ST 2.0 CDTI zněla otázka naopak – proč bych si měl koupit něco jiného? Jistě, moje Insignia by vypadala trochu jinak, předně by to byla verze Grand Sport a také by měla automatický osmikvalt a světlý interiér, avšak ne nutně kožený. Se 170k dieselem bych ale žít klidně mohl, nabízí ideální kombinaci slušné síly a rozumné spotřeby.