Zatopí superbu i passatu. Test kombíkového Opelu Insignia

Možná to bylo tou šedou metalízou, kterou svého času měly snad všechny „pětky” od BMW. A možná to bylo skoro pětimetrovou délkou, která přesahuje zvyklosti střední třídy a míří výše k luxusnímu segmentu. Pak silný věnec volantu a středový displej mírně natočený k řidiči... Ne, nová insignia není pokusem o BMW, ale proti nepovedené poslední generaci, která naprosto trestuhodným způsobem promarnila svou praktičnost (auto bylo i přes značné rozměry uvnitř malé), jde o pořádný skok vpřed.

Proti stávající Insignii (4842 × 1856 × 1498 mm) je nový model o 29 mm nižší, má ale větší rozchod (o 11 mm) a větší rozvor o 29 mm (předtím 2737 mm). Na délku měří 4 986 mm, což je dokonce více, než kolik má třeba pětkové BMW (4 942 mm). V závislosti na motorizaci je Insignia díky použití lehčích materiálů o neuvěřitelné dva metráky lehčí. To ukazuje dvě věci: jednak to, jak moc otylá byla minulá generace a jednak, že Opel nenechal nic náhodě a nový model navrhnul poctivě. A vyplatilo se.

Auto prodává nejenom cena, ale stejně důležitý je i vzhled. A ten se podle mě povedl; automobil na fotografiích má OPC paket (zvýrazněné prahové lišty a mírně odlišný přední a zadní nárazník) a 20palcová kola (základem jsou pouhé šestnáctky), která základní prolisy a sebevědomý vzhled ještě vylepšují. Koncovky výfuku jsou ovšem falešné a prázdné, končí pár centimetrů před nimi.

Proto nás zamrzelo, že po zavření vozu (příslušná tlačítka jsou na všech čtyřech klikách) se kupodivu automaticky nesklopí vnější zpětná zrcátka. Drobností inspirovanou u dražších modelů je pak promítnutí loga pod pátými dveřmi. A přesně v tomto místě můžete i provést specifický manévr nohou, který - máte-li u sebe klíče - automaticky otevře páté dveře.

Interiér je příjemně vzdušný, kvalitní hnědá kůže mu dodává punc exkluzivity. Není divu, testované provedení překročilo miliónovou hranici o bezmála dvě stě tisíc. Základní verze mají pořizovací cenu o trochu levnější než konkurence, připlácet musíte i za samozřejmosti (přední mlhovky, dvouzónová klimatizace) a většinu komfortních prvků dostanete výhradně s nějakým paketem (který může obsahovat něco, co nechcete).

Věcí, kterou opravdu vřele doporučujeme, jsou LED Matrix světlomety s vysvěcováním (můžete mít stále zapnutá dálková světla). Stojí 35 tisíc (a bohužel je k prvnímu a druhému výbavovému stupni nepořídíte). Svítivost už potkávacích světel je vynikající a patří mezi to nejlepší, co lze nyní do auta v rámci všech segmentů koupit.

Potěšil výtečně padnoucí volant i skvělé příplatkové sedačky s ortopedickým certifikátem a možností prodloužit délku sedáku. Na přání mají odvětrávání a masážní funkci, hlavně se v nich skvěle sedí. Obchodní zástupci celodenně křižující republiku z nich budou nadšeni.

Vpředu je třístupňové vyhřívání sedaček, cestující vzadu se musí spokojit pouze s jednostupňovým. Zadní sedáky jsou podobně dlouhé jako v ostatních autech střední třídy, na délku jsme naměřili 45 centimetrů, kupříkladu v superbu jsou o nikoliv podstatný centimetr delší. Nabízený prostor vzadu v Insignii je nadprůměrný, bojovat o volné místo nemusí ani vyšší jedinci v oblasti loktů. Tři lidi se dozadu nevejdou, dva urostlí ragbisté ale bez sebemenších problémů.

Zavazadlový prostor se svými 560 litry patří k dobrému průměru, superb i passat nabízejí hodně přes šest set litrů. Na délku naměříte slušných 115 centimetrů, zadní sedačky lze sklápět buď v poměru 60:40, nebo ve vyšších výbavách v ideálním 40:20:40. Po sklopení sedaček vznikne menší schod, objem pak naroste na 1665 litrů. Škoda jen, že s krycí roletou nelze manipulovat intuitivněji, kupříkladu již zmiňovaný superb to má vyřešeno elegantněji. Výtečná je užitečná hmotnost, jež nejde pod 543 kilogramů a spousta motorizací nabízí přes 600 kg.

Vadil nám občas odfláknutý překlad, respektive nelogičnost v informacích zobrazovaných na displeji - třeba když zatáhnete elektronickou parkovací brzdu a auto vám o tom vypíše hlášku, na jejímž konci je otázka „zamítnout?”. Také nám vadilo, že i když vypnete klimatizaci/topení, vždy se vám zobrazuje původní teplota, což je trochu matoucí. Lepší je, což mají snad všichni konkurenti, v takovém případě zobrazit na displeji „off”.

Samotný digitální přístrojový štít je digitální jenom zčásti, když se pořádně podíváte, uvidíte, že ukazatele vlevo (otáčkoměr) a vpravo, jsou klasicky mechanické. Hezkým detailem je zobrazení napětí autobaterie.

Pokud trváte na benzínovém motoru, máte na výběr dvě patnáctistovky (140 a 165 k), vrcholem je pak testovaný dvoulitr o výkonu 260 koní, spojený vždy s osmistupňovou automatickou převodovkou a pohonem všech čtyř kol Twinster. Ten je celkem unikátní.

Jde o stejný pohon 4x4 jako má poslední Focus RS; namísto obvyklého mechanického zadního diferenciálu je dvojice lamelových spojek, která mezi zadními koly zjednodušeně umožňuje vektorovat točivý moment. V praxi to funguje dobře a insignia díky tomu lépe a ochotněji zatáčí a je už jedno, zda jedete po vlhkém listí, sněhu či v třicetistupňovém letním vedru. Jízdním vlastnostem ostatně převelice pomohla odtučňovací kůra.

Osmistupňový automat Aisin je ve většině situací dobrou volbou, řadí relativně hladce, byť někdy ne tak rychle jako konkurenční ZF (BMW, Jaguar Land Rover) nebo DSG (koncern Volkswagen). Převodovka při běžné jízdě neruší, pokud ale po ní budete chtít něco nečekaného, znejistí. Neumí meziplyny při podřazení ani plachtění. Otáčky jsou díky osmi rychlostním stupňům nízké - na 90 km/h stačí 1500, na dálniční maximum v Česku pak 2100 otáček.

Samotný benzínový dvoulitr nabízí velmi slušnou dynamiku, třebaže maximum točivého momentu „papírově” nastupuje o trochu později, než byste možná čekali, v praxi s tím problém není a motor mohutně zatahuje již od spodních otáček. Při porovnání s nejvýkonnějším superbem (280 k) s rovněž dvoulitrovým přeplňovaným motorem je Insignia o trochu pomalejší v pružném zrychlení, nedostatkem síly ale rozhodně netrpí. Zamrzela vysoká spotřeba paliva, při svižné jízdě klidně i třináctilitrová.

I na obřích dvacetipalcových kolech je díky pevné karoserii a adaptivních tlumičích uvnitř příjemný komfort, byť na rozbitých městských silnicích si občas podvozek zabubnuje, když jsou tlumiče rozpohybované, tlumí Insignia ve většině případů výtečně. Při ostřejší jízdě v utažených zatáčkách je příjemně neutrální, bez větších náklonů. Zadní partie se do hry zapojují jenom decentně, Insignia je manažerským kombi, které stejně nejčastěji bude najíždět kilometry na dlouhých dálničních přesunech. Ale neztratí se ani na okresce, jen si nepředstavujte žádnou „divočinu”.

Nová Insignia se bezpochyby povedla. Vypadá výborně, nabízí dostatek vnitřního prostoru, velkou praktičnost či dobrý jízdní projev. Mírné zklamání se dostavilo z osmistupňového automatu, který zašlapává dynamiku jinak potentního motoru. Škoda také některých detailů v interiéru (třeba překlad některých nabídek v mutlimediálním systému), které celkový dojem mírně kazí. Proti superbu, passatu a dalším fleetovým kombi střední třídy ale Opel má nakročeno velmi dobře, otázkou je, jak novinku z Rüsselsheimu přijmou manažeři firemních vozidel...