Test Mercedesu-AMG A 35: Vstupenka do světa AMG

Málokterý model během roků na trhu prodělal tak výraznou změnu jako áčkový Mercedes. Původní recept sázel na sendvičovou podlahu, luxus, bezpečí, ale také vysoké a úzké proporce nebo spíše slabší motorizace. Zlom nastal u minulého vydání, které už chtělo zaujmout i jistou sportovností.

S tím přišla i první verze od AMG. Ne že by snad byla ultimativním řidičským náčiním, ale „vytuněné” áčko budilo velkou pozornost. S novou generací třícípá hvězda v nastoleném trendu pokračuje a oddělení AMG dostalo ještě větší plácek na hraní.

Jako první je tu varianta A 35, představena již byla i verze A 45 včetně A 45 S. Ačkoli by se mohlo zdát, že první jmenovaná bude něco jako vozy M Performance od BMW, tedy jen lehce poladěné, ale v jádru shodné vozy se sériovými slabšími modely, tady tomu tak není. Již tato slabší verze byla velmi podstatně upravena.

Mám za to, že nebýt toho zářivě žlutého laku, moc lidí by se za testovaným autem neotočilo. Ne že by se mi třída A nelíbila, právě naopak, ale tahle verze do světa písmena AMG nehláskuje tak hlasitě, jako tomu bylo zvykem dříve.

Áčko jako takové nastolilo společně s třídou CLS nový designový směr značky, ve kterém je méně barokních tvarů a za charakteristický prvek lze označit trojúhelníkové přední světlomety. Verze 35 k tomu přidává odlišnou mřížku chladiče, větší kola nebo jiné nárazníky. K rozšíření nápravy a blatníků ale na rozdíl od na první pohled hodně nasupené varianty 45 nedošlo.

Uvnitř do toho ve Stuttgartu opravdu šlápli. Co se interiéru týče, Áčko jednoznačně stanulo na vrcholu své třídy. Design a celkové provedení ve vás vzbudí dokonce luxusnější pocit, než je tomu u současného, a už lehce stárnoucího, Céčka. Dominantou je dvojice displejů spojených do jednoho skla, tak jako je tomu u větších vozů Mercedesu.

Infotainment MBUX se spoléhá hlavně na dotekové a hlasové ovládání, má příkladnou grafiku a rozlišení, na ovládání různých podmenu si ale podle mého názoru stále budete zvykat déle než v případě konkurenčního iDrive od BMW.

Oddělení AMG se zde podepsalo červenými doplňky, ale také krásným volantem a skvělými sportovními sedadly. Ty nabídnou stále dost komfortu na to, jak jsou na první pohled i pocit skvělou oporou při sportovní jízdě.

Osobně jsem při pohledu na design exteriéru a fakt, že jde o slabší ze dvou, v podstatě tří, verzí od AMG čekal, že testovaný vůz bude v rámci světa hot-hatchů na té nejměkčí, nejpohodlnější straně. Do mysli se mi vryl podobně výkonný Volkswagen Golf R. Jenže první metry odhalí, že i v komfortním módu tohle žádný koráb pohlcující nerovnosti není.

Divize AMG se totiž tentokrát na hatchback podívala pořádně, a to už od této nejslabší verze. Například přední část je významně vyztužena, k čemuž přispěl i nový hliníkový blok s krytem pod motorem. Zadní víceprvková náprava je pak zbavena většiny silentbloků. To vše v kombinaci s dalšími úpravami na konstrukci podvozku znamená, že je celé auto mnohem tužší a přímočařejší.

Ne že by nesnesitelně tlouklo a poskakovalo, ale fakt, že sedíte ve sportovním hatchbacku, cítíte mnohem silněji právě při jízdě. Poté, co se vám z vnějšku úplně srdce nerozbuší. Na druhou stranu bych jízdní komfort v čele s odhlučněním označil za každodenně bez problému použitelný, tlumiče reagují na sérii nerovností velmi pohotově, auto neodskakuje a zůstává přilepené k silnici.

Když pak tempo zrychlíte, objevíte v Áčku spíše precizní pilník stopy než nějakého rozevlátého chuligána. Přimět tohle auto s pohonem všech kol k přetáčivosti pouhým zašlápnutím plynu na suchém asfaltu v podstatě nejde. K utažení stopy si systém 4Matic pomáhá jen přibrzďováním kol, funguje to ale dobře a aktivní diferenciály dostanete v několikrát zmiňované silnější verzi, kde budou přece jen potřeba více.

Ne že by však tady síla chyběla. Celých 306 koňských sil tahá Áčko velmi dobře. Sedmistupňová dvouspojková převodovka je velmi rychlá. Jen se typicky ve městě musíte sžít s občasným delším prokluzem při změně jízdního stylu, se kterým systém nepočítá, ale to už je vlastnost této konstrukce.

Dvoulitrový čtyřválec je tu silný snad ve všech otáčkách, schází jen výraznější špička výkonu. V nejostřejším režimu nabídne i zajímavý hutný zvuk, umí si i odkašlat. Ale stejně tak nějak cítíte, že si inženýři to nejhlasitější záměrně schovávají pro verzi 45. Od AMG tak možná čekáte větší zvukové divadlo a může vás tu zklamat.

U hot-hatche jde především o to, jak jezdí. Tedy alespoň v to pořád trošku staromilsky věřím. Pokud jízdní projev a předchozí odstavce shrnu, A 35 je připraveno na opravdu tvrdé zacházení, podvozek si toho nechá líbit více, než byste do této včelky řekli. Jen ani od nastavení podvozku, ani od motoru či zvukového doprovodu nečekejte, že vás bude chtít zabít a ještě předtím pořádně pobouřit vaše sousedy.

Konstruktéři namíchali efektivní a velice schopnou, nikoli však děsivou směs. Je trošku tužší než zmiňovaný Golf R, zato však nabídne ještě jistější chování v ostrém tempu. Přesto tohle auto řadím spíš právě ke Golfu než k takovému Civicu Type-R nebo BMW M135i.

No a pokud jde nejen o jízdní vlastnosti, přibalte si k tomu novou třídu A - pohledný moderní hatchback s kvalitou provedení a technologiemi, za které se nestydí ani vozy o několik pater automobilové hierarchie výše. To zní jako lákavý balíček na rychlé auto, kterého se každý den nebudete bát - jen se nenechte zmást tím olízaným zevnějškem, žádný měkkota to také není. A to ani v ceníku, kde se se základní cenou 1,2 milionu podstatně odpoutává od svých soupeřů z takzvaného mainstreamu.