Test Mazdy CX-3: Drobeček, který rozdmýchá vaši zvědavost

Mám současné mazdy rád – jsou tak trochu „old school“ se všemi klady i zápory, které z toho plynou. Jediná věc, která je na nich moderní, a troufnu si říci, že i nadčasová, je design. Mimochodem, v roce 2015, tehdy jako nový model, získala CX-3 ocenění za design Red Dot, a o rok později patřila k finalistům ankety World Car Design of the Year.

Letos dostala facelift, který je výhradně kosmetický a v podstatě v detailech, ale pomůže jí přečkat dalších pár let, než přijde nová generace. Týkal se zejména předních a zadních světel, která mají nový design, a uvnitř najdeme nový volant a pár dalších drobností.

Co se nezměnilo, a co je také v duchu prvního odstavce záporem onoho „old school“ ducha současných mazd, je infotainment. V roce 2013 byl velmi dobrý, a nutno říci, že ovládání kolečkem na středovém tunelu je pořád dobré, ale celek dnes působí ve srovnání se systémy většiny konkurentů zoufale zastarale.

Nezvládá zrcadlení smartphonu a sice mu můžete nabídnout internet prostřednictvím hotspotu svého mobilu, ale ani s ním navigace neukazuje data o dopravě či o uzavírkách dostatečně spolehlivě.

Zbytek interiéru je ale stejně povedený, jako u ostatních vozů značky. Do všech čtyř dveří strčíte velkou láhev vody, ovládání klimatizace je geniálně jednoduché a přístrojový štít je přehledný. Jen je trochu škoda, že neukáže ani teploměr vody, natož oleje, a s automatickou převodovkou mi je k ničemu velký otáčkoměr uprostřed, uvítal bych tu velký tachometr.

A je tu dost místa, když CX-3 nemá na délku ani 4,3 metru? Ano, tak akorát. „Za sebe“ si se 184 cm výšky sednu bez problému, i když těsně, a se sklopenými sedačkami jde odvézt roli linolea dvoumetrové šířky. Končí sice někde u voliče převodovky, ale vejde se.

Když už jsem nakousl převodovku – k šestistupňovému automatu na palubě CX-3 nemám výhrady. Reaguje dost rychle, řadí svižně a zároveň hladce a s nastaveným tempomatem při jízdě z kopce sám brzdí motorem.

Všiml jsem si zajímavé funkce start-stopu – nechcete-li ho aktivovat, při zastavení držte brzdový pedál jen lehce a motor zůstane běžet. Sešlápněte ho víc a motor zhasne. Podobně, chcete-li motor nahodit o chvilku dřív, než se auto před vámi pohne, stačí povolit tlak na brzdu.

Čtyřválec pod kapotou má objem dva litry a výkon 121 koní. Nebudu chodit kolem horké kaše, není to moc, a to ani na takhle malé auto. Ve městě v pořádku, ale naložíte-li dva další lidi, sešlápnutí plynu v dálničních rychlostech má za následek víc hluku než zrychlení. Přesto, 140-150 km/h není pro vůz problém udržovat ani do kopců.

A co na to spotřeba? Dokud jsem jezdil převážně po městě, pravý displej přístrojového štítu ukazoval něco mezi 7,5 a 7,9 litry na sto. O víkendu jsem vyrazil dál, i po dálnici, a srazil jsem průměr na 7,3 l/100 km za celkem zhruba 350 testovacích kilometrů – a to mimo město jezdím víc než svižně. Padla na to necelá půlka nádrže, takže o dojezd na jedno natankování strach mít nemusíte.

Debata o podvozku musí začínat slovy o tvrdosti, ovšem nečekejte od CX-3 nějaké sportování. Sedačky mají sotva nějaké boční vedení, a i když řízení se v zatáčkách líbí – příď je mrštná a čím víc točíte volantem, tím víc mini-mazda působí ve svém živlu –, zbytek auta nějakému dovádění na okreskách nehoví.

Tvrdost podvozku je vyžadována spíš proto, aby se auto nekymácelo, když je přeci jen vyšší než běžný hatchback, ale stojí na platformě Mazdy 2. Zároveň ale světlou výškou není dost vysoké na to, abyste se pouštěli do nějakých velkých terénních dobrodružství.

Je to trochu škoda, protože tohle auto miluje průzkum míst skrytých. Nebo jen, protože průzkum míst skrytých miluji já, je tohle auto ideálním nástrojem k této kratochvíli? To není podstatné, v každém případě je CX-3 mrňavá, takže se všude vejde, a čidla kolem dokola ji ochrání před šrámy v místech, kam se vejde jen velmi těsně.

Proč byste se pro CX-3 měli rozhodnout oproti např. Volkswagenu T-Roc? Důvody jsou v podstatě dva – atmosférický benzínový motor, pokud po něčem takovém toužíte, a i po pár letech velmi atraktivní zevnějšek.

A taky, samozřejmě, cena. CX-3 začíná na 412 tisících a v testované specifikaci (vyšší výbava, příplatková barva a navigace) stála 605 tisíc korun. Já bych zvolil silnější, 150k motor, automat a pohon všech kol, takže bych za „své“ auto dal nejméně 632 tisíc. Nedávno testovaný T-Roc byl vybavený podobně (byť, pravda, měl diesel a čtyřkolku) a svou cenou atakoval milión korun. [celá zpráva]

Nemůžu si pomoct, ale i přes prkenný podvozek a ne zrovna špičkový přednes hudby se mi CX-3 líbí. Jasně, na dlouhé trasy není úplně ideální, ale jako průzkumnické auto je nečekaně dobrá. Jen se musíte umět úsporně balit a být dobří v Tetrisu.