Test Fordu Edge Vignale: Sympatický, ale nedokonalý křižník

Je Ford Edge ještě americké auto, když mu pod kapotou klokotá čtyřválcový diesel? A je to spíš SUV, nebo MPV? Tohle jsou jen některé otázky, které se mi honily hlavou, když jsem do něj poprvé nastoupil.

Už tehdy jsem tušil, že se mi bude líbit. Podle některých je po faceliftu méně výrazný, s čímž si ale dovolím nesouhlasit. Zadní světla bych si přesto asi dokázal představit povedenější - např. má jen jednu mlhovku - ale stále vypadá dobře a zepředu do jisté míry „americky”. Na fotkách působí menší, než ve skutečnosti je, ale na délku má 4,8 metru.

Mimo jiné je mám rád pro prostornost uvnitř – ale když naskočím za volant, zas tolik místa tu nemám. Edge má možná až zbytečně široký středový tunel, když pod ním není převodovka. Ale výhody tu jsou – v málokterém autě si opřu pravou nohu o středový tunel takhle pohodlně. A odkládací prostory v něm jsou působivě velké.

Protože je čelní sklo hodně skloněné, palubní deska je hodně dlouhá. Před ní vidím i kapotu, což je příjemné, ale dolní konce A-sloupků jsou neuvěřitelně tlusté. Edge má vpředu i vzadu kamery, ale třeba jsou v tomto případě i pod zrcátky – zejména pravý přední roh se dost špatně se odhaduje.

Sedačky mají i ventilaci, ale i na první stupeň je příliš silná a musím ji vždycky po chvilce vypnout.

Cestující vzadu mají k dispozici „jen” vyhřívání, ale zase tu mají opravdu královsky místa. Manipulace s dětskou autosedačkou tu bude velmi jednoduchá.

Tlačítkem startuji dvoulitrový diesel a překvapuje mě, že se rozbíhá okamžitě po stisknutí, což není běžné. Otočným voličem převodovky – celý týden jsem mu nepřišel na chuť, když už ne páku, radši tlačítka – řadím D a vůz se dává do pohybu. Příjemným překvapením je neobyčejně citlivý plynový pedál; a ne jen v rámci dieselů.

A také, jak dobře je vůz odhlučněn. I při dálničních rychlostech je v kabině příjemné ticho, na první dojem nikoliv nepodobné např. vloni testovanému Lexusu RX, který je ale o mnohem dražší.

Bohužel, ticho narušují dvě věci – když vypnu rádio, zezadu slyším šplouchání. Jestli to je nafta nebo AdBlue, není podstatné – z žádného jiného auta si takové zvuky nepamatuji. A když přidám plyn, zpod palubní desky slyším chrastění. Budu doufat, že to je chyba konkrétního kusu, protože pokud nikoliv... Řekněme, že v autě s cenou 1,3 milionu korun je něco takového přinejmenším zarážející.

Kromě toho je jízda docela pohodlná. Měl jsem trochu obavu, že ve snaze přiblížit odpružení chutím evropských zákazníků bude podvozek nesmyslně prkenný, uskákaný a nejistý, ale není tomu tak. Odpružení hezky kombinuje tuhost a pohodlí a i velmi rozbité jesenické silnice žehlí až překvapivě dobře.

A nebojí se ani ostřejší jízdy, byť na něco takového nemá stavbu karoserie ani výkon. I na zimních pneumatikách drží slušně a čtyřkolka, nazvaná Intelligent AWD, dokáže autu s těžkým motorem před přední nápravou vnutit téměř neutrální chování. Co bohužel neumí, je „zatočit zadními koly”, jako třeba Suzuki Vitara – tedy poslat na zadní kola tolik točivého momentu, že vám tím pomůže vykroužit zatáčku.

Jistota podvozku v zatáčkách také znamená, že se jimi Edge dokáže protahovat až překvapivě rychle – na to, že je primárně rodinným autem. Motor ale, byť má na papíře 240 koní, není žádným silákem. Když jedeme ve čtyřech se zavazadly, říkám si, že cokoliv slabšího by tu bylo k zlosti. Spotřeba 8,6 litru na sto ale potěšila.

Zbytky sněhu, ve kterých vznikly některé fotky, prověřily i trakci čtyřkolky při manévrování. Samozřejmě, že se vůz neubránil protočení jednoho kola při snaze ho o kousek posunout, když jsem hledal ten správný záběr, ale jinak sníh nepředstavoval žádný problém.

Čtyřkolka skutečně uzamknout diferenciály neumí, ale taky to není drsný offroad. Vypadá jako SUV, ale při jízdě občas připomíná i MPV. To proto, že si s autem nepřijdu nijak propojen, jen ho ovládám. Ono tedy dělá přesně to, co chci a jak to chci, to zase ano, ale nějakou radost z jízdy tu moc nečekejte.

Šlo by hledat nějaké uspokojení aspoň v adaptivním tempomatu a aktivním vedení v jízdním pruhu? U dálničního křižníku, na což má Edge také jisté ambice, snad i ano, a adaptivní tempomat tu funguje moc hezky. Vedení v jízdním pruhu ale dost často táhne vůz příliš blízko k některé z čar; nemám v něj takovou důvěru, jako např. v systémy BMW nebo Kie.

S Edge jsem jezdil i ve tmě a jeho potkávací světla mě příjemně překvapila. Jsou na můj vkus dobře seřízena a nesvítí moc nízko, takže je na cestu vidět hezky. Dálková světla mají funkci LED Matrix, a ta pracuje výborně.

Jenže jejich intenzita je oproti potkávacím podstatně vyšší a nemají s kuželem světla z potkávacích žádný překryv. Takže svítí „na veverky” a pod předělem je dost tma.

Ford Edge má svá chytrá řešení, např. mě těší, že dveře s těsněním sahají až pod prahy, a tak si při nastupování neumažete kalhoty. A kolem a kolem se mi s ním jezdilo vážně dobře. Přesto bych si ho nekoupil, protože mě nedokázal skutečně nadchnout a protože vím, že se do něj vejde šestiválec, ale v Česku není oficiálně k mání.

Hlavně ale proto, že existují auta v podobné ceně, která dělají věci líp. Škoda Kodiaq třeba působí víc jako terénní auto, což od SUV pořád tak nějak očekávám.

Ve verzi Kodiaq RS, která je s tímto Edgem cenově srovnatelná, má podvozek ještě lepší, pocitově je silnější (i když na papíře jsou hodnoty výkonu a točivého momentu stejné) a do kufru toho naložíte o chloupek víc. A sice není tak dobře odhlučněná, ale uvnitř zní hezky – a nešplouchá a nechrastí.