Test BMW 440i xDrive Cabrio: Všeuměl

Čtyřkový kabriolet jsme testovali už několikrát, poprvé před pěti lety. Nebývá zvykem, abychom vyzkoušeli auto, které už jeho první majitelé dost možná vyměnili, ale od té doby zároveň kabrioletů střední třídy na trhu výrazně ubylo. A taky se tohle auto po několika modernizacích docela změnilo.

Má smysl o čtyřce se skládací střechou uvažovat v době, kdy trojková řada už nástupce dostala a čtyřkové odvozeniny se očekávají v následujících měsících, maximálně do dvou let?

Od minulé generace E93 mají bavorské střední kabriolety pevnou skládací střechu. To s sebou nese pozitiva v podobě lepší zvukové a tepelné izolace, ovšem i negativa, jako jsou vyšší hmotnost, více zabraného místa, ale také komplikovanost celého systému a častá nevzhlednost.

Ano, čtyřkové kabrio s nataženou střechou ani zdaleka nedosahuje elegance příbuzného kupé, ovšem za mě mohlo být i hůř, zejména co se týče zádě. Ta není tak obtloustlá, jak byste možná pro schování velké střechy čekali. Díky tomu po stažení střechy tento vůz vypadá famózně, elegantně.

Smekám pak klobouk před způsobem, jakým do sebe všechno bez výhrad zapadá, tak složitý proces skládání střechy se mi za týden neokoukal a většinou jsem moc rád při té příležitosti vystoupil, abych se na to origami podíval. Po sklopení střechy se dozadu ještě vejde nějaká ta taška, ovšem baví mě, jak si můžete střechu jedním tlačítkem pro lepší přístup přizvednout.

Celkově designu konkrétního kusu, který za mě obecně prostě nestárne, moc nepomáhá pohon všech kol. V této generaci se totiž ještě ke čtyřkolkovým BMW vázal také podvozek s vyšší světlostí. Naopak pomáhá úchvatný červený lak Rosso Corsa. Italský název odkazuje na odstín, který jinak používají u Ferrari. Příplatek ovšem činí 150 tisíc korun.

Co se interiéru týče, i tady řádí program Individual, takže všude najdete jen tu nejjemnější kůži. Celkově se BMW mezigeneračně výrazně posunulo, co se rafinovanosti a péče o detail týká, takže tady najdete spíše klasickou, lehce strohou, ale přehlednou a kvalitní část bavorského já. Například je tu také poslední iDrive, který mám ale jako zábavně-informační systém nakonec radši než novější a méně přehledný ID7.

Na zadní sedadla pak dospělé nacpete spíše na kratší trasy. Specifikem kabrioletů ovšem je, že právě od střední třídy až po tu luxusní si s prostorem na zadních sedadlech příliš nepomůžete. Například osmičkové kabrio je tak sice v tomto o něco málo štědřejší, ale nikoli podstatně. Podobně je to i u otevřených mercedesů tříd C, E až po S.

Čtyřkový kabriolet má velmi dobře vyřešenou aerodynamiku. I díky zadnímu deflektoru, který se intuitivně skládá jen zatlačením přes aretaci, dovnitř až do nějakých 140 km/h fouká jen tak, že se to odvážím považovat za dlouhodobě snesitelné. Ostatně, bez problémů jsem bez střechy absolvoval i několikahodinové dálniční přesuny.

Další plusem budiž, že i tuhost karoserie je na velmi dobré úrovni. Otřesy sice na nerovnostech cítíte, a nedá se to tak srovnat s nedávno zkoušeným Spyderem od Porsche (pochopitelně, jedná se o jinou konstrukci a typ karoserie), ale na poměry této třídy jsou vibrace a chvění malé.

Nezapřete však, že Cabrio je v závislosti na motorizaci až o 290 kilogramů těžší než kupé. V kombinaci s poměrně necitlivým a zvláštně uměle tuhým řízením se na okreskách necítíte tak jistí, abyste si užili opravdu ostrou jízdu. Na to ani s M paketem tohle kabrio není stavěno. Naopak díky pěkně nízkému ukotvení sedadla a podvozku, který ani devatenáctipalcových discích obutých do run-flat pneumatik s tvrdými bočnicemi, nebouchá a pěkně pracuje, si užijete jiný typ jízdy.

Teď nemyslím courání, ale takové to, když zatáčky projíždíte na třičtvrtě tempa, které byste zvolili třeba s roadsterem Z4 M40i. Podvozek neznervózní ani při prudších přenosech hmotnosti a auto zůstává i na vlnách stabilní.

Hlavně si ale rádi pokecáte s tím motorem. Jedná se o zcela typický řadový šestiválec s jedním dvoukomorovým turbodmychadlem. Je sametový odspodu a točivý nahoře zároveň. Výfukový systém je moc příjemně naladěn, neobtěžuje, ale když chcete, přidá zezadu krásné bručení. A pokud to vychytáte, hezky si ve sportovním módu s manuálním řazení umí zabubnovat. Konečně správně trefený zvukový doprovod pro dané auto.

Zároveň, když motor necháte jen tak převalovat, cestujete v pohodě se spotřebou kolem osmi litrů na sto kilometrů. A to i s pohonem všech kol, o jehož nutnosti v konfiguraci nejsem přesvědčen. Na druhou stranu to z auta dělá už opravdového všeuměla.

Život s BMW 440i xDrive Cabrio je vážně sladký. Máte auto, které vás přenese do neuvěřitelné pohody, užijete si s ním vyjížďky po okreskách za poslechu rajských tónů řadového šestiválce. Zároveň je ale připraven na dlouhé cestování, má skvělý infotainment, kvalitní kabinu, je úsporný. Zkrátka si myslím, že pro spoustu lidí může plnit úlohu jediného auta. Jen by to dotyčné třeba ani nenapadlo.

A že je třeba za rohem nástupce? Jednak to není zatím vůbec jisté a zadruhé tak nějak cítím, že pokud si necháte vůz okořenit nějakým podobně krásným lakem od divize Individual, v této specifické kategorii na nejnovější generaci a podobné věci úplně nehledíte. Vždyť si přiznejme, že je stále krásný zážitek vidět na ulici pěkně nakonfigurovanou a udržovanou generaci e46 či snad e36 bez střechy.

S podobnými příplatky pak výrazně stoupá cena. Pak tu máte tohle auto nakonfigurované za více než dva miliony korun. Což je dost, ale otázkou zůstává, co lze považovat za reálného konkurenta a jaká cena je za ten zážitek vlastně vhodná.