Test BMW 435i Cabrio: sportovec ve smokingu

První dojem ještě v garážích tuzemského importéra, kde jsme auto přebírali, nebyl nejlepší. Nejlepší ve smyslu užaslého vydechnutí nad sportovními tvary, které zrychlí tep. Nic takového se tady primárně nekoná, jakkoliv tvary (přední či zadní část) vypadají dynamicky, působí už trochu „okoukaně”. Ve výraznější barvě a se sportovním M paketem by výsledný dojem patrně byl o dost lepší. Auto totiž mělo tmavý lak a výbavový paket „luxury”. Jestli chcete elegantní kabriolet od prémiové značky, bude se vám toto provedení hodně líbit.

Interiér, v testovaném autě v béžovo-tmavé kombinaci, patrně nemá smysl obšírněji popisovat – všechny prvky znáte z ostatních současných bavoráků. Ergonomie je tak bezproblémová – od posazu za volantem po dobrý dosah páky automatické převodovky (ke všem motorům lze mít i manuální převodovku) nebo ovladačů iDrive.

Popisovaný kabriolet s pevnou skládací střechou, která zahrnuje tři díly a po stisknutí tlačítka se složí do zavazadlového prostoru za 20 sekund, má kromě ovládání stahování/vytahování střechy také dvě tlačítka, kterými ve třech různých intenzitách pouštíte horký vzduch na krk. Výborná věc pro vyjížďky v chladnějších dnech, které pro svá otevřená auta nabízí také Mercedes.

BMW řady 4 Cabrio je „papírově” čtyřmístné, zadní sedačky ale berte spíše jako prostor pro umístění příplatkového zadního deflektoru. Pro nouzové svezení se sem vejdou dva dospělí (pokud nejsou přední sedačky posunuté příliš dozadu), na delší přesuny to ale rozhodně není. Od zavazadelníku také zázraky nečekejte, při stažené střeše se do něj vejdou dvě cestovní tašky.

V nabídce jsou tři motory (dva benzínové), evropský trh se dočká i verze 420d. Všechny agregáty lze kombinovat buď se šestistupňovým manuálem, nebo osmistupňovou samočinnou převodovkou. Všechny modely mají standardně poháněná zadní kola, verze 428i může být také za příplatek s pohonem všech čtyř kol xDrive, který je ale k takto koncipovanému kabrioletu spíše zbytečný.

Samotný podvozek nás příjemně překvapil. I s velkými devatenáctipalcovými koly s pneumatikami run-flat bylo filtrování nerovností ve většině případů nečekaně velmi povedené. Jistě, rozbitá okreska třetí třídy nebo velký sled krátkých příčných nerovností byl nad síly jinak špičkově naladěného podvozku. Na mokré vozovce pocítíte při razantnějším průjezdu obloukem mírnou přetáčivost, na suchém povrchu je auto velice neutrální. Větší hmotnost proti výchozímu kupé není pocitově tolik znát (i díky téměř ideálnímu rozložení hmotnosti), jak bychom čekali, spíše než na sportovní jízdu je ale tohle auto zaměřené na komfort.

Kritiku si zaslouží řízení, které v některých momentech dává nesmyslnou zpětnou vazbu. Řízení je celkově tužší a pocitově lepší než u konkurence, dříve to ale bývalo s citlivostí o dost lepší. Brzdy mají zpočátku až příliš měkký chod pedálu, k jejich účinnosti v běžném provozu ale nelze mít výhrady.

Zkoušené provedení s třílitrovým šestiválcem nemá vzdor vyšší hmotnosti (o 290 kg!) problém s nedostatkem výkonu. Řadovému šestiválci nově pomáhá jediné dvoukomorové turbodmychadlo, zátahem ale tento model připomíná atmosférický šestiválec o pětilitrovém objemu. Motor zatlačuje do sedaček již v nízkých otáčkách, nárůst výkonu je lineární a poslední 2000 otáček před červeným polem (7000 ot.)  představují neskutečnou „kanonádu”. Škoda jen příliš utlumeného výfuku, větší zdvihový objem sice slyšet je, ale spíše „na pozadí”.

S motorem výborně sekunduje osmistupňové ZF, které má poslední dva rychlostní stupně na snižování otáček při vyšších rychlostech, samotné odstupňování výtečně využívá potenciál motoru (na vytočenou trojku jedete 155 km/h) a navíc díky síle pohonné jednotky si převodovka může dovolit řadit vyšší rychlostní stupně velmi brzy.

Dynamickou jízdu si tak nejvíce užijete ve sportovním režimu nebo při řazení pádly pod volantem. Řazení převodovky je rychlé i při podřazování o více stupňů, za ta léta se ZF i BMW podařilo vyladit převodovku skvěle. I tak bychom raději těch 50 tisíc korun ušetřili a nechali si základní šestistupňový manuál.

Při cestě Mladá Boleslav–Brno a zpátky potěšila spotřeba. Většina cesty kvůli uzavřené dálnici D1 probíhala na okresních silnicích. I při občasném vytočení motoru ukázal na konci dne palubní počítač průměrnou spotřebu 9,2 litru, což je s ohledem na výkon motoru a vcelku svižnou jízdu skvělá hodnota. Jistě, se 435i se dá jezdit i za čtrnáct patnáct litrů, ale když se budete jen trochu omezovat, stlačíte spotřebu k osmi.

Pro ilustraci: při tachometrových 130 km/h točí motor na nejvyšší stupeň 2150 otáček, devadesátka znamená pohodových 1500 otáček a při třech tisících už na osmý rychlostní stupeň jedete bezmála stoosmdesátkou.

Potěší, že už základní výbava je vcelku štědrá, připlácet tak nejspíš budou zákazníci pouze za zadní deflektor, metalický lak (22 438 korun) či větší kola (standardem jsou sedmnáctipalcová). Nabídka komfortní výbavy samozřejmě obsahuje spoustu dalších lákadel (automatickou převodovkou počínaje a koženým čalouněním konče), 80 procent nejdůležitějších položek ale dostanete standardně.