Test Audi Q3 45 TFSI quattro: Nic pro spořivé

Minulá generace Audi Q3 bylo docela dobré auto, ale tak nějak mi nikdy nepřirostlo k srdci. Bylo prostě takové nijaké. Lehce baculaté, trochu vágní a bez jiskry. Jenže nové Q3, zvlášť v nejlepší verzi s S paketem, to je opravdu jiná. Tohle auto už k srdci přiroste.

Všechny řady značky Audi se přetransformovávají do tvrdých hran. Z elegantních a takových nenuceně civilizovaných vozů se stávají „ranaři”. Ostré hrany hodně zdůrazňují agresivní tvary, které designéři naordinovali všem řadám. I téhle Q3.

Velká čelní maska chladiče, jakoby zabodnuté světlomety po stranách a velké vstupy vzduchu v nárazníku hlásají, že tohle auto jen něco výjimečného. Pravda, trochu zamrzí, že víc než polovina těch takzvaných vstupů vzduchu, a to včetně čelní masky, jsou jen falešné serepetičky se zaslepením. Ale v tom černém lakování to stejně vypadá skvěle.

A teď do interiéru. Tady to pokračuje. Často mám pocit, že designéři preferují design nad funkcionalitou. Zvlášť u francouzských značek je to poslední dobou dost výrazné.

Jenže tohle je Audi. O hrany na přístrojovce se snad dá i „pořezat”. Jsou tu detaily, které jsou nenápadné, a přitom tak pěkné. Třeba v bočních dveřích je stříbrná linka. Při bližším pohledu poznáte, že je ještě rozřízlá na dvě části, aby se dojem z velké stříbrné plochy ještě rozbil.

Centrální displej zasazený do vícestěnu je skvěle čitelný, s perfektním ovládáním, a hlavně je rychlý. Na nic se čekat nemusí. Všechno je logické a funkční. A to nejdůležitější se stejně ovládá mechanickými tlačítky – klimatizace i hlasitost. Bohužel tu přesunuli docela hluboko a až k spolujezdci. To je jediná chyba, kterou jsem našel.

Ještě něco ke kufru. Na první pohled není nic extra. Tabulka říká, že má 530 l. Moc se to ale nezdá jako pravděpodobné. Hlavně kvůli vysoké podlážce, která dole neskrývá žádný další prostor, jen dojezdovou rezervu.

Auto může pohánět několik motorů. My měli ten nejvýkonnější. Je to zážehový dvoulitr TFSI s výkonem 169 kW. To je opravdu víc než dostatečný výkon na takové auto. Agregát má dost síly na cokoliv. Od pomalého posouvání v koloně pomocí automatického tempomatu až po zrychlování na dálnici.

A teď si vezměte všechno mezi tím. Nikde není mezera, na kterou by tenhle agregát nestačil. Je to silný společník, kterému chybí jen trochu rychlejší převodovka. Rychlejší? U S Tronicu se sedmi stupni? Ano. Bohužel je cítit, že ekologie si vybrala svou daň a přece jen se elektronice nechce pouštět se do odvážnějších akcí, kde by trochu dala z výfuku víc čmoudu, než povolí unijní požadavky. Sportovní režim nebo manuální mód je tak lepší používat ve chvílích, kdy člověk skutečně spěchá.

Jistě se ptáte na spotřebu. Dlouhodobý průměr auta přeskočil jedenáct litrů, ale to museli předchůdci s autem jezdit na okruhu nebo jen skákat tam a zpátky před centrum Prahy. Tenhle test ukázal spotřebu 8,6 l na 100 km benzínu.

Vynikající je tohle auto protáhnout úzkými silničkami. Lehce mokrými zatáčkami klopenými na neočekávané strany. Pak se přesně projeví, jak dobře má auto vyvážený poměr hmotnosti. Když jede řidič sám, je přece jen lehce cítit těžší předek a touhu k nedotáčivosti. Jenže kola (mimochodem tady ohromné dvacítky) ale auto nepustí. Třeba i mírné nakopnutí zadku výmolem na silnici v zatáčce podvozek nevyvede z míry.

Jediné varovné zdvižení prstu může cestující pocítit, když auto přejede jakési vlnobití na silnici. Tedy když z pravého náklonu karoserie se rychle přejde k levému a zase zpátky. To není nic světoborného a právě na menších okreskách je takových míst docela dost. V té chvíli auto jako by nevědělo přesně, co se sebou.

Jistě, jsou auta, která tenhle úsek musela projet s poloviční rychlostí, aby neodletěla střechou napřed. Jenže tohle je Audi, najednou je cítit, že elektronika stabilizace a přenosu výkonu hrabe do kol příliš zmateně. Tohle je přesně ten okamžik, kdy s láskou vzpomínáme na čistou mechaniku starého quattra, která v tomhle případě stále táhla jak naštvaný bulteriér na vodítku.

Řekneme vám to na rovinu. Tohle auto má jen malé chybičky. A tu velkou kopu kladných bodů si nechává pořádně zaplatit. Vždyť základní cena auta je 865 900 Kč. Přeskočit milion není vůbec těžké. Bohužel si Audi dává do ceníku úplně všechno.

Člověk by řekl, že v těch statisících se skryjí třeba takové základní věci, jako jsou bezpečnostní šrouby na kolech nebo zadní loketní opěrka mezi sedadly. Ale bohužel. Taková je politika značky. Takže tohle auto, na které se koukáte, a my s ním fičeli po českých silnicích, stojí 1 814 000 Kč. Kdo na to má, ten ať si tohle auto s klidným svědomím koupí. Je výborné.