Článek
Když BMW něco postaví a nabídne to zákazníkům, Mercedes musí odpovědět – a naopak. Takhle to je už desítky let, vzpomeňte na Mercedes 190E 2.5-16, který na přelomu 80. a 90. let přímo soupeřil s BMW M3 gen. E30.
A dnes to může být třeba Mercedes GLE Coupé, který by těžko vznikl, nebýt BMW X6.
Je však jedna oblast, kde se tito němečtí konkurenti rozhodli spolupracovat – autonomní řízení. Cílem společné práce v této oblasti je postavit do roku 2024 auto, které bude schopné jezdit po dálnicích zcela samostatně. Jinými slovy, které bude autonomní na úrovni 4.
Důvod pro takovéto spojení je jednoduchý – peníze. Projekt autonomního řízení je obrovský a velmi náročný na čas i finance. Když si přidáte klesající marže mimo jiné i kvůli přísnějším emisním nařízením, spojení sil dává smysl.
Jak se liší úrovně autonomního řízení?
Samořídící automobily klasifikujeme do pěti úrovní. Dnes je běžná úroveň 2, tedy kombinace adaptivního tempomatu s aktivním držením v jízdním pruhu, ale s požadavkem na to, aby řidič držel ruce na volantu a sledoval silnici.
Úroveň 3 k tomu přidává možnost, aby řidič spustil oči ze silnice a třeba si četl, ale nikoliv spal - musí být schopen plně převzít kontrolu, když ho o to auto požádá. Do té doby ale auto jede samo.
S autonomií úrovně 4 už si řidič může i zdřímnout. Vůz se pohybuje zcela sám v určitých oblastech, např. po dálnici nebo v nějakém městě, a musí být schopen sám bezpečně přerušit jízdu a zastavit, pokud řidič nepřevezme ovládání, je-li k tomu vyzván.
Až na úrovni 5 jsou volant a pedály zbytečné a vůz jezdí všude úplně sám.
Tím spíš, že v současné jízdní autonomii, tj. úrovních 1 a 2, jsou právě značky Mercedes-Benz i BMW na špici. Auta obou dokážou jet ve stopě vozidla před sebou a Mercedes zvládá i změnit jízdní pruh, aniž by se řidič musel dotknout volantu.