Udatna prospívá ve stínu i na jílu

Po latinsku se jmenuje Aruncus, což vylučuje spekulace, že jde o přerostlou čechravu (Astilbe). Podobá se jí sice, avšak příbuzné nejsou, jelikož udatna nenáleží mezi lomikamenovité, nýbrž do čeledi růžovitých (Rosaceae) vedle mišpule či chlapice, jak se lidově říká tužebníku.

Je skutečně tak udatná, jak se traduje, a kdo ještě krom zahrádkářů bude z téhle dlouhověké trvalky úplně paf?

Pokud jste v botanické zahradě nebo třeba při toulce po lesních úžlabinách spatřili kvést naši domácí, chráněnou udatnu lesní (A. dioicus), dobře víte, jaké si dělá nároky na prostor.

Po třech čtyřech letech od výsadby měří až 2 m na výšku a přes 1 m do šířky. To už je panečku solitéra jako vyšitá, ale pod korunami stromů, mezi keři nebo u jezírka hravě obstojí i coby parťačka hajních a břehových rostlin. Stojí 50 až 130 Kč.

I pro vzácnější trpasličí druh Aruncus aethusifolius, jehož jemňounké péřovité olistění v podzimním chladu zlátne a oranžoví, se v zahradě najde zajímavá role. Líbil by se vám v ostrůvcích pod dřevinami, na skalce nebo víc podél zahradních pěšin či záhonů? Dosahuje k lýtkům a není širší než 45 cm. Prodává se za 60 až 80 Kč.

Odrůda Misty Lace, která vznikla zkřížením obou výše zmíněných druhů, utváří trsy 70 cm široké a přibližně stejně tak vysoké, takže se neztratí ani uprostřed záhonu. Cena se pohybuje okolo 60 až 120 Kč.

Během dubnového rašení se zdá, že místo udatny vybujelo kapradí, jak jsou listy krásně zeleňoučké, mnohonásobně dělené. Pěkně se tou dobou doplňují s plicníkem, pomněnkou, srdcovkou.

Na sklonku čtvrtého měsíce se rýsují květenství, podobná skrumáži teničkých housenek. Jakmile je v květnu vynesou lodyhy dostatečně vysoko, vypukne pořádný ohňostroj.

V odstínech alabastru a smetany puká jeden květ za druhým, dokud nevzniknou načechrané chocholy povlávající pěkně třeba nad žlutými vrbinami, modrými oměji, bílými kokoříky či růžovými náprstníky.

Ozařuje-li udatnu aspoň pár hodin denně slunce, může se těšit ze společnosti okrasných česneků, kosatců i vlčích bobů. Nádherná podívaná vydrží často až do července.

Pokud odmítá kvést nebo jinak živoří, je na vině nejspíš sucho. Komu v zahradě chybí vlhký kout nebo má volné už jen místečko na slunci a po udatně přesto touží, musí se naučit mulčovat.

Pořádná vrstva drcené kůry nebo směsi listovky a zahradního kompostu totiž výrazně zpomaluje odpařování vody od kořenů. Ty si statečně razí cestu i chladnou, mazlavě jílovitou půdou, ale pozor, udatna nepochází z močálů, v permanentním mokru nepřežije.

Stačí, aby se otevřelo pár prvních kvítků a čmeláci v nich začnou rejdit jako smyslů zbavení, až se vzdušně stavěné chocholy otřásají. Medovou výslužku bledé barvy nosí larvičkám, které se v případě čmeláka zemního líhnou v opuštěných myších norách.

Po opylení se na samičích rostlinách tvoří atraktivní plodenství senzační k řezu do vázy. Jsou plná semen, která po dozrání vypadávají do blízkého okolí, kde v půdě snadno klíčí. Další dobrou zprávou je fakt, že udatna nechutná slimákům, netrápí ji padlí ani mšice.